Proč rád závodím?
Setkával jsem se s vysíláním od dětských let, co
se pamatuju. Později, tak od sedmi let, jsem jezdil s otcem OK1WB (OK1WBK)
na velké závody s kolektivkama
OK1KHK a OK1KQT, jenže mě ani nešlo tak o
vysílání, jako o atmosféru, pálení ohně,
opékání buřtů, dospělácké debaty, vtipy. Dodnes
vzpomínám na srandu a vtipy s Honzou OK1IA
(OK1DMX), Vaškem OK1MWA, Zdeňkem OK1VGS a
dalšími. Pak šlo také o příjem TV a rozhlasu z
vysokých kót, kde zahraniční stanice, které jsme
v té době hltali, hrály na kousek drátu. V
pubertálních letech vybaven stereo magnetofonem a
radiopřijímačem byl pro mě výjezd na "závody"
svátkem.
Až někdy kolem roku 1984 při studiích na
elektroprůmyslovce v Pardubicích mě vysílání
učarovalo. Přišlo to tak nějak samo, o
prázdninách nebylo co dělat a tak po serii
postavených zesilovačů, tunerů a RC souprav
přišel nápad v rámci rozvíjení
elektrotechnických dovedností postavit věc,
která nejen přijímá, ale i vysílá a člověk do ní
může povídat a na jiném místě ho někdo podobně
zapálený poslouchá. Mým prvním transceiverem byl
Kentaur s 5W zesilovačem a digitální stupnicí.
Mám ho jako nostalgickou vzpomínku dodnes, i
když nyní už se jen občas pokochám pohledem, jak
stojí na poličce. Počinem bylo získání
nejprve koncese operátora v kolektivní stanici,
později vlastní, tehdy mládežnické, koncese
OL5VJT. Hodně v té době frčelo vysílání přes
převaděč, bylo to pohodlné a přes "Céčko" to
chodilo po celých Čechách. Byly to prázdniny,
které jsme s bráchou proseděli u FM transceiveru
místo prohánění holek. Byly to každodení skedy a "bláboleni" přes převaděč
s podobnými nadšenci, vzpomínám, že to hodně
často byli kluci s kolektivky z Chocně OK1KQW -
Jarda OK1DUO a Miloš OK1UOW.
Drželo mě při tom počáteční nadšení, ale nebylo
to ono, stále tomu něco chybělo a někdy jsem měl
i strach, že na moji výzvu zavolá někdo cizí a
já si s ním budu muset povídat a nevím o čem. A
tak přišlo na řadu vyzkoušet zúčastnit se
závodu..a bylo to! Nastalo to pravé zapálení pro
věc. V závodě jsou zbytečná slova na škodu,
zdržují a stanice volají za účelem co
nejrychleji udělat spojení a jít na další,
velkou roli v úspěchu zde hraje hbytost, znalost
pásma, taktika závodu i když dnes je úspěch
podmíněn z velké části špičkovým technickým
vybavení a lokalitou odkud se vysílá.
Od té doby jsem až do roku 1990 nevynechal
jediný závod, zůčastňoval jsem se i závodů
okolních států - oblíbený SP9contest, Adria
contest, BBT atd..pak přišli rodinné povinnosti
a nadšení tak trochu ochladlo, ale v posledních
5 letech mě opět závodění bere. I když dnes
už to nemá takové kouzlo, karty jsou většinou
vlivem QTH rozdány dopředu..
Dlouho jsem nevěděl proč a z čeho pramení
moje obavy z běžných "povídacích" spojení, léta
jsem se nad tím zamýšlel, až jsem na to přišel.
Při vysílání člověk vede vždy monolog, nevidí
ani neslyší toho druhého a já právě naopak pro běžný rozhovor potřebuju
druhého vidět a slyšet, jak se říká z očí do očí.
No a tak stiskávám PTT tlačítko začátkem závodu
a s koncem závodu transceiver vypínám...
...a pokecat si s přáteli je přece jen lepší u
skleničky vína nebo pullitru piva.
Tak to je důvod proč jen závodím...
A ještě jeden čistě osobní
názor.
Nechci se nijak dotknout telegrafie a
telegrafistů, spíše je obdivuju, ale po
praktické stránce a při dnešním stavu techniky a
komunikace považuju provoz morse za spíše
nostalgickou věc a tak mě docela štve, že u nás
na základě znalosti nebo neznalosti telegrafie
je mnoho dovoleno nebo zakázáno a stále ještě možnost vysílat na KV je podmíněna
znalostí telegrafie, ten důvod opravdu nechápu.
Myslíte, že to je tím, aby se selektovali dobří
operátoři, kteří nebudou dělat na pásmech OK
značce ostudu? A opravu myslíte, že to je tou
znalostí telegrafie? Na VKV i KV pásmech jsem
slyšel spousty OK stanic, výborné CW operátory,
kteří dělají DX stanici nebo běžné spojení na SSB a "matlají" při
spojení dohromady němčinu, angličtinu, češtinu i
ruštinu, jen aby to spojení udělali. Není právě
v tomhle ta ostuda? Já myslím, že když někdo
telegraf neumí, nebude se do CW spojení pouštět.
Je přece snadnější dělat spojení na SSB než se
pouštět do záludností CW spojení. Ale neznalost
jazyka u jinak výborného telegrafisty je věc
horší a tak na SSB je ta ostuda spíš větší a
řekl bych i častější....
Nemusíte se mnou souhlasit, ale považuji znalost
telegrafie pro vstup na KV pásma nebo výši
povoleného výkonu vysílače za naprostou
zbytečnost a nesmyslné omezování. Daleko důležitější
je praxe v počtu
spojení, než v rychlosti přijímání CW znaků..
A tak telegrafem mě uslyšíte jen v případech
největšího zoufalství, kdy to v závodě už jinak
nejde. A to ještě že existují užitečné hračky
jako je počítač, zvuková karta a různé softwerové analyzátory a klíčovat lze přímo z
většiny deníků..HI
Trocha životopisných dat:
Narození v Blížencích 1968, následoval běžný
úděl dítěte a školáka od základky až po VŠ do
roku 1990. Pak rodina, zaměstnání, podnikání..
Další koníčky:
* muzika - pasivně poslechem, cokoliv kromě
dechovky, nejvíce asi rock 70. léta do
současnosti, třeba Jethro Tull, Pink Floyd, Mike
Oldfield..a spousta dalších i českých
* literatura - spíše naučná z různých oborů
vědění, o principech a názorech, myšlenkách o
životě, cestopisná, architektuře a stavbách,
psychologii i parapsychologi, záhadách a tak..z
technické literatury nejčastěji o letectví..na
tenhle koníček však v posledních letech nebyl
moc čas
* RC modely - pouze větroně, to má to správné
kouzlo, boj s přírodními zákony udržet letadlo
co nejdéle ve vzduchu..žádný rámus, smrad a
mastné ruce od spalovacích motorů nebo věčné
nabíjení akumulátorů do elekter..jen ticho, vítr,
vzduch, termika...
* cyklistika - jestli se mojemu občasnému
ježdění tak dá říkat, člověk je o přírody tvor
lenivý a já to nějak pociťuju obzvlášť
* detektivky - kriminálky - ne knihy, ale ve
filmové podobě i seriály, ne žádné krváky a ani
ne moc akční, spíš takové, kde popisují
myšlenkové pochody jednotlivých postav,
klasickým představitelem je Sherlock Holmes
* a něco dalšího by se určitě našlo
Jestli jste to dočetli až sem, pak
dík..
..a naslyšenou v nějakém contestu!