| Tofane | |
Skupina se nachází západně od Cortiny d´Ampezzo a vytváří překrásnou přírodní kulisu tomuto městečku. Vrcholy Tofán se majestátně vypínají nad údolím, jímž se vlní silnice vzhůru do sedla Falzarega. Na protější straně údolí co do krásy a zajímavosti s nimi hrdinně soupeří další vrcholy, ale o těch později. Opovažuji se tvrdit, že právě tato oblast asi nejvíce přirostla k srdci českým vysokohorským turistům a dobývá stále nová a nová. Zřejmě je to dáno nejen její atraktivností, ale i relativně "bližší" vzdáleností od našich hranic, oproti jiným dolomitským skupinám.
Skalní útvar sestává ze tří vrcholů: Tofana di Rozes, Tofana di Mezzo a Tofana di Dentro. Tofana di Mezzo patří svými 3 244 metry, k nejvyššímu vrcholu skupiny. Může se pochlubit i jednou z nejtěžších a nejkrásnějších zajištěných cest v Dolomitech. Těsně pod vrcholem Tofany II. je konečná stanice lanovky, jenž byla zbudována u příležitosti zimních Olympijských her v roce 1956 v Cortině d´Ampezzo. Kdo se rozhodne pro výstup Via ferratou Giuseppe Olivieri, jistě ocení úchvatný pohled na okno "Bus di Tofana", které patří k jednomu z největších skalních oken v Alpách.
Tofana di Rozes neboli "Růžová Tofána" je svými 3 224 metry nejnižším, za to však nejfotografovanějším a snad i nejnavštěvovanějším vrcholem z trojice. Růžovooranžový nádech propůjčuje bledému vápenci každé vydařené svítání či západ slunce. Zejména pak jižní strana se stává vděčným terčem, pro útoky fotoaparátů a nikterak nedělá ostudu svému jménu. Tofana di Rozes velmi ráda kolem poledne halí vrchol do mraků. Souvisí to s termikou kopce a předejít tomuto jevu by jsme mohli časným nástupem na túru. Osm set metrů dlouhá minová štola od úpatí Tofány I. do masivu Castelleta, je součástí výstupové cesty. Nedobytný vrchol Castelleta byl podminován a v červenci roku 1916 v brzkých ranních hodinách i s posádkou vyhozen do vzduchu.( Nálož s 35 000 kg želatinové trhaviny byla nejmohutnější minou Italů za první světové války. ) Tunel končí v sedle Forcella Castello s nádherným výhledem do údolí Travenanzestal a na skupinu Fanes. Odtud Via ferrata Guisepe Lipella traverzuje celou západní stěnou Růžové Tofány mírně vzhůru až k štěrbině Tre Dita. Z rozcestí můžeme sestoupit dolů k chatě Rifugio Guissani nebo pokračovat zajištěnou cestou vzhůru po 300 m vysoké kolmé severní stěně. Několik metrů pod vrcholem nás čeká už jen "turistika" po normální výstupové cestě.
Tofana di Dentro (3 237 m) je druhým nejvyšším vrcholem tohoto seskupení krasavic, avšak trošku opomíjeným. Výstup se provádí většinou přes vrchol Tofany di Mezzo a dále po zajištěné cestě přes hřeben až na vršek Tofány III. Musím přiznat, že právě z tohoto vrcholu mi ještě chybí pomyslný zářez na pažbě. Doufám, že budu mít v budoucnu příležitost to napravit. ... co dodat. Od zdolání "Prostřední" často odradí náročnost zajištěné cesty. Velmi dlouhá trasa či prostředky vynaložené za lanovku zrazují od dobytí "Třetí". Takže se všichni valí na "Rózu", s čímž musíme počítat a velmi dobře se na to psychicky připravit. Moje rada by pak mohla znít asi takto: "Ranní ptáče dál doskáče".
