Narodil jsem se v roce 1972 v Kolíně. Když mi bylo 15 let potkal jsem se na škole s Alešem ( tenkrát OL1VMH, nyní OK1FPC ), který učinil první kroky k tomu, abych přičichl k tomuto krásnému koníčku. Později jsem často navštěvoval místní radioklub OK1KTC v obci Sendražice, kde jsem bydlel. Vedoucí operátor Jenda OK1SC a téměř všichni členové klubu byli zaměřeni na VKV provoz, takže i proto jsem své první spojení udělal na 2m. Ale stále to nebylo ono.

    Poté jsem získal posluchačské číslo OK1-32967 a v 16 letech i svoji první koncesi OL1VPO ve tř. D.

    Z klubu jsem si zapůjčil jednoduchý přijímač PIONÝR pro pásmo 80m, natáhl kus drátu a začal poslouchat. Těšilo mě každé byť i obyčejné spojení, které jsem mohl zapsat do mého posluchačského deníku. Zakoupil jsem starý přijímač EK10 a začal hodně poslouchat na 80m. Nejprve na SSB. Později jsem pochopil, že na CW se dá zaslechnout asi mnohem více. Naučit se morse dalo trochu námahy, ale vyplatilo se to.

    Moje posluchačská éra mi dala hodně zkušeností díky hodinám, které jsem strávil se sluchátky na uších za svitu elektronek a stupnice rádia. Pochopil jsem jak pracují stanice v běžném provozu jak pracují expedice a jak vysílat v závodech. Závodění mě učarovalo snad nejvíce asi tak stejně jako DXování. Posluchačskou éru mohu vřele doporučit každému novému zájemci o radioamatérské vysílání před tím, než vstoupí na pásmo jako aktivní stanice.

    Snažil jsem se zúčastňovat všech možných závodů a soutěží a vysílal jsem zejména pod klubem OK1KTC.

    V roce 1990 jsem získal značku OK1FPO pro třídu C a začal se věnovat více telegrafnímu provozu na KV pásmech.
    Používal jsem skvělý příjímač R-250M a vysílač Třinec RS-41.

     V roce 1993 jsem odjel služebně do Alžírska kde se mi bohužel nepodařilo získat vlastní licenci zejména vzhledem k vyjímečnému stavu v zemi. Navštívil jsem tedy alespoň některé místní amatéry ( Afif - 7X2RO, Djamal 7X2DG , 7X2YL a radiokluby 7X2VRK a 7X2ARA ( hlavní radioklub ) a příležitostně jsem vysílal pod značkami místních amatérů. Několik fotek ze 7X si můžete prohlédnout zde. Zjistil jsem, že radioamatéři jsou převážně přátelští lidé na které se můžete díky stejnému hobby obrátit kdekoliv na světě s žádostí o radu či pomoc bez ohledu na jakékoliv rozdíIy..

    V roce 1994 jsem se seznámil s Pavlem OK1FEA ( nyní OK1MU ), který je VO radioklubu OK1OEA zaměřeného na VKV závody a používající závodní značku OL7M. Pavel mě pozval abych si vyzkoušel VKV závody z jejich QTH na kótě Koruna v Orlických horách 1099 m a.s.l. ve čtverci JO80FG. To bylo něco jiného než " Polňáky " se 40W z 300m  a.s.l. Na Korunu jsem od té doby jezdil již pravidelně a s Pavlem 1MU jsme se stali velmi dobrými přáteli. Zaměřujeme se především na závody na 2m.Více informací lze získat na našich klubových stránkách OL7M website které jsou vystaveny na QSL.NETu.

    V roce 1995 jsem získal značku OK1YM.

    V roce 1997 jsem se stal členem OK DX Nadace - mé členské číslo je 42.

    V současnosti jsem služebně v Řecku v Athénách. Rád bych zde jmenoval některé řecké radioamatéry, kteří mě velmi pomohli - John SV1DKR, Stathis SV1DKL, Toly SV1EDY, Manos SV1DZB atd.

    Od 25.11.1999 mám povolení používat značku SV/OK1YM. Více informací je možnosi přečíst zde SV/OK1YM.

    Od 6.4.2001 mohu používat i závodní značku J41YM.

    V létě 2001 jsem se zúčastnil spolu s dalšími přáteli VKV expedice na Bornholm - OZ/OK5DX/P.

    V dubnu 2002 jsem se stal členem TFC ( Klubu přátel telegrafie ) - moje členské číslo je 095.

Za svou radioamatérskou éru jsem pracoval pod těmito značkami:

OK1KTC, OK1KKH, OL1VPO, OK1FPO, OK1YM, OL3A, OK1OEA, OL7M, OK6DX, OK5W, 7X2ARA, 7X2VZK, 7X2RO, IK0/OK1YM/P, SV1DKR, SY1D,  SV/OK1YM, J41YM & OZ/OK5DX/P

    Jsem ženatý a moje žena Markétka se také snažila přičichnout k tomuto hobby jak SWL OK1-35623. V prosinci 1999 se nám narodil syn Lukáš, což samozřejmě změnilo náš život. Již nyní se manželka hrozí toho že bude v rodině další amatér, když jej vidí jak zasedá za stůl a ladí Kenwooda, cvaká na pastičku a ťuká do klávesnice. Pár fotek je možno shlédnout zde

    Na závěr této autobiografie bych rád poděkoval všem, kteří mi tolik pomohli v mém životě.Zvláště pak mé ženě Markétě, Alešovi OK1FPC a Pavlovi OK1MU.