Reportáž psaná na contestu


                                                                                                    3, Subregionální závod 2001

Polní den 2001

aneb Co neuděláte týden před polňákem, do konce roku nestihnete

 

Miluju kontesty. Miluju je například i proto, že nikdy není nic tak, jak se to dopředu naplánuje. Pokaždé něco nefunguje, pokaždé se něco pokazí nebo ztratí a prakticky vždy nás vypeče počasí. Ani Polní den, kterak se vžilo říkati 3. subregionálu na VKV, nebyl výjimkou.

Mě osobně vypekl i kalendář. Nějak se nám totiž doma sešla rodinná výročí a tak jsem se kvůli čtveřici narozeninových dortů musel vzdát prvního dne závodu. Ostatní se rozhodli vyrazit už den před závodem, v čemž jim pomohli Cyril, Metoděj a mistr Jan Hus (tito pánové tuším nikdy koncesi neměli, zato jim vděčíme za dva dny státního svátku, které tentokrát připadly na čtvrtek a pátek před závodem).

Takto hekticky jsme se na kopec snad ještě nikdy nechystali. Ještě pár dnů před závodem jsme měli plně funkční pouze RIG na 2m. TCVR na 70cm totiž na sebe v laboratoři prozradil podezřele malý výkon a secondhandově zakoupený PA žral jako Švankmajerův Otesánek, kdežto veškerá energie se měnila namísto v Marconiho sen v prachobyčejné teplo. Jo, a nová 70cm 33el Yagi anténa ležela kdesi v rohu garáže v podobě hliníkového šrotu...

V pondělí odpoledne začal Pavel 2PPK stavět nový transvertor na 23cm, včetně PA 40W. “Chlapi, já nejím, nespím, do práce pomalu nechodím, když se to podaří, tak by to v pátek někdy okolo 15:30 mohlo začít šlapat,” předvedl svoji preciznost v časovém plánování PPK. “Podle toho musíte taky naplánovat odjezd na kopec...”

Pět dní do kontestu a na RIGu se teprve začíná pracovat!!! Pesimista by se šel oběsit do rybníka, my se ale nevzdáváme. Nemáme totiž rybník.

V úterý jsem zvedl telefon a volám Liborovi 2ZO: “Tak co těch 13cm ? Už to chodí ?” “Ále, dej pokoj, musel bych ještě někde pohledat nějaký relé, ..grrr-hrrr-škrk.. , jé tady je jedno v jedný krabici, mno, stejně nemám krabičku do který bych to relé... jéé, tady jedna je, ..hrk-prk-brk-škrrrrk.. , mám tady trochu binec, ... ještě nějakej kabel, ..hrkrdrkrrrrr.. , no a teď už jen anténu...” “Mno, tak vidím, že jsme to spolu skoro rozchodili, o anténu se už postarám,” povídám spokojeně.

Volám Petrovi 2CRT: “... a je taky potřeba udělat anténu na 13 cm.” “Ha, a to se dělá jak?” “Mno vohni kus drátu do dipólu, přidělej něco před to, za to, k tomu a tak...” “Jo, ale za vejsledek neručim!”

Mno, to bychom měli. Čtyři dny do kontestu a vlastně pořád nemáme nic z mikrovlnek hotovýho.

Ve středu se rosničkáři začali naparovat, jaký zajistili na víkend skvělý počasí: “...brázda zvlněného tentononc s tlakovou tendencí támhlenc = bumtarata na to tata pařák jako kráva. Slunce v duši !!!” (Škoda, že jsem toho Zákopčaníka neměl pak s sebou na kopci, byly by z něj tři Zákopčaňata tak akorát do školky.)

Volám Jarkovi 2BJL: “Tak co anténa na 70 cm?” “No, snad to stihnu, Jenom to ještě navrtat, oměřit, svrtat, nasadit, osadit, přidělat, zanýtovat, předělat, dodělat, přizpůsobit, upevnit, zpevnit...” “OK, já i Elvis Pressley ti věříme a držíme ti palce,” povídám.

Telefonát od 2ZO: “Petr CRT mi dovezl ten pokusnej dipólek na 13 cm, ale ještě by to chtělo něco, na co budeme skutečně vysílat!” “Šak to právě držíš v ruce, na TOTO !!! budeme vysílat,” lehce jsem zuřil do telefónu. “Ale já teď měřil ten RIG a má to jen 20 mW... fakt by to chtělo lepší anténu...”

To byly prosím tři dny do kontestu. Začaly mě obcházet mrákoty.

Ve čtvrtek se nešlo do hokny (do práce, pozn. překladatele), a tak se věci mohly sunout kupředu poněkud rychleji. Ale sunul jsem se jen já, ale to nikoliv kupředu, nýbrž k zemi:

“Tak jsem vrátil ten PA na 70cm původnímu majiteli,” sděluje mě náš VO Pavel 2PMA. “Hmm, a nějakou jinou potěšující zprávu nemáš?,” vyzvídám s nadějí v hlase. “Jo, uklidil sem si doma na stole...”

Telefonát Jarkovi 2PRF: “Tak jak se domluvíme na odjezd?” “Já nikam nejedu. Jsem deprimován ze současné vnitropolitické situace, z krize na Dálném východě a z toho, že mi u nás v hospodě nalili teplý pivo. Chce se mi z toho všeho tak akorát emitovat zvratky...!” “Ale nějaký řešení s anténou na 13cm bys najít mohl, ne?,” zkouším zdolat jeho pasivní odpor. “Hmmm… tak na to by se hodila akorát tak ta MMDS, co mám na střeše. Pilníkem bych ji mohl od oka doladit… Jenže střecha je zamčená, budu muset sestrojit nějakou výbušnou směs, patrně na bázi glycerinu, něco tady mám od posledních pokusů...”

Tragedie. Do kontestu zbývají dva dny a vypadá to, že my budeme vysílat ta akorát nejmladšího pro pivo a ne elektromagnetické vlnění do éteru...

Páteční dopoledne už začalo slibněji:

2BJL: “Tak ta 70cm yagi je už hotová, moc sem dvě noci nespal, ještě pár detailů a už to bude…”

2PRF: “Poněkud jsem na protest proti historickým politicko-náboženským nespravedlnostem spáchaných na jistých rasových skupinách přemýšlel a vyvinul jsem fašistickou SuperMiniŽížaloYagi. Zavřel sem se večer do dílny a do rána sestrojil asi 20el Yaginečičku na děsně tenkým ráhnečku s takovýma malinkatýma prvečičkama...“

2PPK: „Tak hlásím, že jsem po několika probdělých nocích rozchodil to 23cm zařízení...“

2CRT: „Vypadá to, že do kontestu stihnu vystřízlivět...“

Mno, nechápu, jak je to možné, ale kdyby byl kontest ještě o pár dní později, asi stihne tento tým snů postavit i nafukovací RIG na 47GHz.

Když pominu klasické problémy s organizací odjezdu, šlo veškeré balení skoro hladce. Několikrát během dne jsme museli změnit plány kdo pro koho pojede, co s kým vyzvedne a jak kam naloží, ale v 16:00 už byli všichni kromě mě a 2CRT na cestě na kopec.

Veselou mysl pak účastníkům skvělého zájezdu udržovaly příhody jako infarktová absence klíčů ke správnému rozvaděči 380V, nebo traktorista kličkující po poli sečíc trávu přesně v místech, kde leží náš kabel (nechybělo mnoho a lehce impulzivní Jarek 2PRF utrhl nebohému zemědělci hlavu). Po letmých organizačních telefonátech kóta-Brno a Brno-kóta jsme však klíče obratem sehnali a s traktoristou uzavřeli smlouvu o neútočení a vzájemné hospodářské a fernetové spolupráci.

Sobotní večer přinesl další skvělé zprávy. Při mém balení a chystání na opožděný odjezd jsem zjistil, že nemohu najít žlutou igelitku s reklamním nápisem Julius Mainl. Měla bý plná životně důležitých součástek pro postavení našeho záložního stožáru. Prohledal jsem 8 skříní v HAM-shacku, 12 regálů v komoře, 4 regály ve sklepě, úložný prostor ve dvou postelích, přeházel jsem obsah skříně mé YL (jen letmá zpráva o tom, co se vleze do skříně YL by byla na další dvě stránky), inventarizoval jsem botník, prolustroval kuchyňskou linku, pátral jsem v koupelně, na WC i na balkoně - a nic! Začal jsem se potit i tam, kde se normálně nepotím a celé jsem si to zopakoval. Zase nic! Petr 2CRT mezi tím vystál s autem před domem čtyři úhledné důlky, vykouřil krabičku Startek, stihlo se setmět a nakonec padla i docela obstojná noc. Zvedl se prudký vítr a to nás přimělo pustit si zprávy o počasí:

„Prudké bouře v Německu zabily xy lidí. Vichřice, potopy, záplavy... fronta postupuje na východ k nám. Očekávejte prudký nárazový vítr 100 km/h, déšť, bouřky a místy i kroupy...“

„TO SNAD NENÍ MOŽNÝ ! ! !,“ řvu jako tur. „NAPOSLEDY BYLA BOUŘKA PŘESNĚ KDYŽ JSME BYLI NA 2. SUBREGU A PŘED TÍM PŮL ROKU NIC ! ! ! ZÁKOPČANÍK !!! SLUNCE V DUŠI !!!“

Jo, počasí má stejný kalendář na bouřky, jako my na VKV závody. Jenom neuznává regulativ a rve to do kdejakýho kopce, jak ho napadne.

Při cestě napříč Vysočinou se nám naskytl úchvatný pohled na něco, co vzdáleně připomínalo polární záři. Celý západní obzor byl pokryt barevnými záblesky. „Jako by nás zase osvobozovali, ale tentokrát od západu,“ komentoval to později Jarek 2BJL. Chytil nás i pěkný lijavec, ale když jsme dorazili za klukama kótu, našli jsme uprostřed úplně klidné noci jen ztichlá pracoviště, několik spících a několik ohospoděných kontestmanů. Řádění přírody totiž skončilo přesně s naším půlnočním příjezdem.

V 2m LOGu byla díra skoro 2 hodiny. Chodilo to podle posledních spojení především na YU a protože internetové sledování bouřek nám potvrdilo domněnku, že nad DL stále zuří rozsáhlá bouřková oblačnost (velká asi jako OK1), otočil jsem to na JJV a nahodil PA 200W. Neskutečná šňůra 9A, S5, YU, T9, HA - pile-up jako na KV. Většina přes 600 km, dost i přes 800 km. Přitom přišel i ODX 897 km. Sbíral jsem to až do rána, kdy přišel čas na DL. Spolu s Liborem 2ZO jsme pak piplali řadu HB i dva F. V logu pak nakonec byli i dva SM a když jsem dopoledne spal, přišla dvakrát i pro nás v podstatě exotická Ukrajina. Nakonec 500 QSO a 130.000 bodů

Kluci v noci na 70cm moc zázraků neudělali (dlouho trvalo, než to pracoviště vybalili a po bouřce zprovoznili), když si ale člověk představí ten výkon cca 20W, pak je výsledných 99 QSO docela dost solidní číslo. Velký kus práce tam odvedl v noci Petr CRT, který to tam vydržel i s vědomím, že je to ta nejhorší doba. Svoje si pak odpípali Pavel 2PMA i Jarek 2PRF.

Díky výrazně vyššímu výkonu na 23cm než na 70cm se mi pak kolem poledne podařil poněkud husarský kousek - začal jsem navazovat QSO na výzvu a tahat stanice dolů na 70cm. Výsledkem bylo nakonec cca 7.000 bodů.

Pásmo 13cm však bohužel zůstalo opuštěno. Něco v RIGu nepřežilo transport a tak jsme sice mohli vysílat, ale nemohli jsme přijímat. Rozkošňoučká SuperMiniŽížaloYagi zůstala ležet nepoužitá.

No a pak už se jen balilo. Když bylo vše naloženo do aut a každý si vzal to, co přivezl, zůstala na louce ležet jakási prapodivná žlutá igelitová taška s reklamním nápisem Julius Meinl, ke které se nikdo nehlásil...

Petr OK2VOP