Reportáž psaná na contestu
3, Subregionální závod 2001
Miluju kontesty. Miluju je například i proto, že nikdy není nic
tak, jak se to dopředu naplánuje. Pokaždé něco nefunguje, pokaždé se něco pokazí
nebo ztratí a prakticky vždy nás vypeče počasí. Ani Polní den, kterak se vžilo
říkati 3. subregionálu na VKV, nebyl výjimkou.
Mě osobně vypekl i kalendář. Nějak se nám totiž doma sešla
rodinná výročí a tak jsem se kvůli čtveřici narozeninových dortů musel vzdát
prvního dne závodu. Ostatní se rozhodli vyrazit už den před závodem,
v čemž jim pomohli Cyril, Metoděj a mistr Jan Hus (tito pánové tuším nikdy
koncesi neměli, zato jim vděčíme za dva dny státního svátku, které tentokrát
připadly na čtvrtek a pátek před závodem).
Takto hekticky jsme se na kopec snad ještě nikdy nechystali.
Ještě pár dnů před závodem jsme měli plně funkční pouze RIG na 2m. TCVR na 70cm
totiž na sebe v laboratoři prozradil podezřele malý výkon a secondhandově
zakoupený PA žral jako Švankmajerův Otesánek, kdežto veškerá energie se měnila
namísto v Marconiho sen v prachobyčejné teplo. Jo, a nová 70cm 33el
Yagi anténa ležela kdesi v rohu garáže v podobě hliníkového šrotu...
V pondělí odpoledne začal Pavel 2PPK stavět nový
transvertor na 23cm, včetně PA 40W. “Chlapi, já nejím, nespím, do práce pomalu
nechodím, když se to podaří, tak by to v pátek někdy okolo 15:30 mohlo
začít šlapat,” předvedl svoji preciznost v časovém plánování PPK. “Podle
toho musíte taky naplánovat odjezd na kopec...”
Pět dní do kontestu a na RIGu se teprve začíná pracovat!!!
Pesimista by se šel oběsit do rybníka, my se ale nevzdáváme. Nemáme totiž
rybník.
V úterý jsem zvedl telefon a volám Liborovi 2ZO: “Tak co
těch 13cm ? Už to chodí ?” “Ále, dej pokoj, musel bych ještě někde pohledat
nějaký relé, ..grrr-hrrr-škrk.. , jé tady je jedno v jedný krabici, mno,
stejně nemám krabičku do který bych to relé... jéé, tady jedna je,
..hrk-prk-brk-škrrrrk.. , mám tady trochu binec, ... ještě nějakej kabel,
..hrkrdrkrrrrr.. , no a teď už jen anténu...” “Mno, tak vidím, že jsme to spolu
skoro rozchodili, o anténu se už postarám,” povídám spokojeně.
Volám Petrovi 2CRT: “... a je taky potřeba udělat anténu na 13
cm.” “Ha, a to se dělá jak?” “Mno vohni kus drátu do dipólu, přidělej něco před
to, za to, k tomu a tak...” “Jo, ale za vejsledek neručim!”
Mno, to bychom měli. Čtyři dny do kontestu a vlastně pořád
nemáme nic z mikrovlnek hotovýho.
Ve středu se rosničkáři začali naparovat, jaký zajistili na
víkend skvělý počasí: “...brázda zvlněného tentononc s tlakovou tendencí
támhlenc = bumtarata na to tata pařák jako kráva. Slunce v duši !!!”
(Škoda, že jsem toho Zákopčaníka neměl pak s sebou na kopci, byly by
z něj tři Zákopčaňata tak akorát do školky.)
Volám Jarkovi 2BJL: “Tak co anténa na 70 cm?” “No, snad to
stihnu, Jenom to ještě navrtat, oměřit, svrtat, nasadit, osadit, přidělat,
zanýtovat, předělat, dodělat, přizpůsobit, upevnit, zpevnit...” “OK, já i Elvis
Pressley ti věříme a držíme ti palce,” povídám.
Telefonát od 2ZO: “Petr CRT mi dovezl ten pokusnej dipólek na 13
cm, ale ještě by to chtělo něco, na co budeme skutečně vysílat!” “Šak to právě
držíš v ruce, na TOTO !!! budeme vysílat,” lehce jsem zuřil do telefónu.
“Ale já teď měřil ten RIG a má to jen 20 mW... fakt by to chtělo lepší
anténu...”
To byly prosím tři dny do kontestu. Začaly mě obcházet mrákoty.
Ve čtvrtek se nešlo do hokny (do práce, pozn. překladatele), a
tak se věci mohly sunout kupředu poněkud rychleji. Ale sunul jsem se jen já,
ale to nikoliv kupředu, nýbrž k zemi:
“Tak jsem vrátil ten PA na 70cm původnímu majiteli,” sděluje mě
náš VO Pavel 2PMA. “Hmm, a nějakou jinou potěšující zprávu nemáš?,” vyzvídám
s nadějí v hlase. “Jo, uklidil sem si doma na stole...”
Telefonát Jarkovi 2PRF: “Tak jak se domluvíme na odjezd?” “Já
nikam nejedu. Jsem deprimován ze současné vnitropolitické situace, z krize na
Dálném východě a z toho, že mi u nás v hospodě nalili teplý pivo.
Chce se mi z toho všeho tak akorát emitovat zvratky...!” “Ale nějaký
řešení s anténou na 13cm bys najít mohl, ne?,” zkouším zdolat jeho pasivní
odpor. “Hmmm… tak na to by se hodila akorát tak ta MMDS, co mám na střeše.
Pilníkem bych ji mohl od oka doladit… Jenže střecha je zamčená, budu muset
sestrojit nějakou výbušnou směs, patrně na bázi glycerinu, něco tady mám od
posledních pokusů...”
Tragedie. Do kontestu zbývají dva dny a vypadá to, že my budeme
vysílat ta akorát nejmladšího pro pivo a ne elektromagnetické vlnění do
éteru...
Páteční dopoledne už začalo slibněji:
2BJL: “Tak ta 70cm yagi je už hotová, moc sem dvě noci nespal,
ještě pár detailů a už to bude…”
2PRF: “Poněkud jsem na protest proti historickým
politicko-náboženským nespravedlnostem spáchaných na jistých rasových skupinách
přemýšlel a vyvinul jsem fašistickou SuperMiniŽížaloYagi. Zavřel sem se večer
do dílny a do rána sestrojil asi 20el Yaginečičku na děsně tenkým ráhnečku
s takovýma malinkatýma prvečičkama...“
2PPK: „Tak hlásím, že jsem po několika probdělých nocích
rozchodil to 23cm zařízení...“
2CRT: „Vypadá to, že do kontestu stihnu vystřízlivět...“
Mno, nechápu, jak je to možné, ale kdyby byl kontest ještě o pár
dní později, asi stihne tento tým snů postavit i nafukovací RIG na 47GHz.
Když pominu klasické problémy s organizací odjezdu, šlo
veškeré balení skoro hladce. Několikrát během dne jsme museli změnit plány kdo
pro koho pojede, co s kým vyzvedne a jak kam naloží, ale v 16:00 už byli
všichni kromě mě a 2CRT na cestě na kopec.
Veselou mysl pak účastníkům skvělého zájezdu udržovaly příhody
jako infarktová absence klíčů ke správnému rozvaděči 380V, nebo traktorista
kličkující po poli sečíc trávu přesně v místech, kde leží náš kabel
(nechybělo mnoho a lehce impulzivní Jarek 2PRF utrhl nebohému zemědělci hlavu).
Po letmých organizačních telefonátech kóta-Brno a Brno-kóta jsme však klíče obratem
sehnali a s traktoristou uzavřeli smlouvu o neútočení a vzájemné
hospodářské a fernetové spolupráci.
Sobotní večer přinesl
další skvělé zprávy. Při mém balení a chystání na opožděný odjezd jsem zjistil,
že nemohu najít žlutou igelitku s reklamním nápisem Julius Mainl. Měla bý plná
životně důležitých součástek pro postavení našeho záložního stožáru. Prohledal
jsem 8 skříní v HAM-shacku, 12 regálů v komoře, 4 regály ve sklepě,
úložný prostor ve dvou postelích, přeházel jsem obsah skříně mé YL (jen letmá
zpráva o tom, co se vleze do skříně YL by byla na další dvě stránky),
inventarizoval jsem botník, prolustroval kuchyňskou linku, pátral jsem
v koupelně, na WC i na balkoně - a nic! Začal jsem se potit i tam, kde se
normálně nepotím a celé jsem si to zopakoval. Zase nic! Petr 2CRT mezi tím
vystál s autem před domem čtyři úhledné důlky, vykouřil krabičku Startek,
stihlo se setmět a nakonec padla i docela obstojná noc. Zvedl se prudký vítr a
to nás přimělo pustit si zprávy o počasí:
„Prudké bouře v Německu zabily xy lidí. Vichřice, potopy,
záplavy... fronta postupuje na východ k nám. Očekávejte prudký nárazový
vítr 100 km/h, déšť, bouřky a místy i kroupy...“
„TO SNAD NENÍ MOŽNÝ ! ! !,“ řvu jako tur. „NAPOSLEDY BYLA BOUŘKA
PŘESNĚ KDYŽ JSME BYLI NA 2. SUBREGU A PŘED TÍM PŮL ROKU NIC ! ! ! ZÁKOPČANÍK
!!! SLUNCE V DUŠI !!!“
Jo, počasí má stejný kalendář na bouřky, jako my na VKV závody.
Jenom neuznává regulativ a rve to do kdejakýho kopce, jak ho napadne.
Při cestě napříč Vysočinou se nám naskytl úchvatný pohled na
něco, co vzdáleně připomínalo polární záři. Celý západní obzor byl pokryt
barevnými záblesky. „Jako by nás zase osvobozovali, ale tentokrát od západu,“
komentoval to později Jarek 2BJL. Chytil nás i pěkný lijavec, ale když jsme
dorazili za klukama kótu, našli jsme uprostřed úplně klidné noci jen ztichlá
pracoviště, několik spících a několik ohospoděných kontestmanů. Řádění přírody
totiž skončilo přesně s naším půlnočním příjezdem.
V 2m LOGu byla díra skoro 2 hodiny. Chodilo to podle posledních
spojení především na YU a protože internetové sledování bouřek nám potvrdilo
domněnku, že nad DL stále zuří rozsáhlá bouřková oblačnost (velká asi jako
OK1), otočil jsem to na JJV a nahodil PA 200W. Neskutečná šňůra 9A, S5, YU, T9,
HA - pile-up jako na KV. Většina přes 600 km, dost i přes 800 km. Přitom přišel
i ODX 897 km. Sbíral jsem to až do rána, kdy přišel čas na DL. Spolu
s Liborem 2ZO jsme pak piplali řadu HB i dva F. V logu pak nakonec
byli i dva SM a když jsem dopoledne spal, přišla dvakrát i pro nás v podstatě
exotická Ukrajina. Nakonec 500 QSO a 130.000 bodů
Kluci v noci na 70cm moc zázraků neudělali (dlouho trvalo,
než to pracoviště vybalili a po bouřce zprovoznili), když si ale člověk
představí ten výkon cca 20W, pak je výsledných 99 QSO docela dost solidní
číslo. Velký kus práce tam odvedl v noci Petr CRT, který to tam vydržel i
s vědomím, že je to ta nejhorší doba. Svoje si pak odpípali Pavel 2PMA i
Jarek 2PRF.
Díky výrazně vyššímu výkonu na 23cm než na 70cm se mi pak kolem
poledne podařil poněkud husarský kousek - začal jsem navazovat QSO na výzvu a
tahat stanice dolů na 70cm. Výsledkem bylo nakonec cca 7.000 bodů.
Pásmo 13cm však bohužel zůstalo opuštěno. Něco v RIGu
nepřežilo transport a tak jsme sice mohli vysílat, ale nemohli jsme přijímat.
Rozkošňoučká SuperMiniŽížaloYagi zůstala ležet nepoužitá.
No a pak už se jen balilo. Když bylo vše naloženo do aut a každý
si vzal to, co přivezl, zůstala na louce ležet jakási prapodivná žlutá
igelitová taška s reklamním nápisem Julius Meinl, ke které se nikdo
nehlásil...