Operace "Sněžná bouře"

Možná právě proto, že se nám podařilo při contestech zažít již několik skvělých sněžných bouří, se chystání 1. subregu 2001 neslo ve znamení obrovských příprav, zaměřených především na obranu proti nízkým teplotám. V záplavě organizačních mailů, které se lavinovitě šířily mezi jednotlivými účastníky akce, nechyběly varovné informace na téma předcházení omrzlinám či kterak tyto léčit, sezam nutných oděvů zabraňujících smrti mrazem, nebo postup při oživování umrzlých osob.

Výsledkem mohutné předodjezdové horečky byla jedna horečka opravdová, která si vybrala za svůj cíl našeho šéfoperátora Pavla 2PMA. Jelo nás tedy o jednoho méně, ale nakonec to bylo jen ku prospěchu organizačnímu schematu, podle kterého nám do vozidel, už tak přecpaných k prasknutí, jedna osoba neustále přebývala. A tak nás na kopec nakonec vyrazilo v sobotu ráno celkem 8: Jarda 2BJL za volantem služební felicie, Pavel 2PPK kočírujíc svoji narychlo oživenou stodvacítku, Jarek 2PRF ve svém formanovi důvěrně nazývaném podle jeho espézetky OCLíček, 2VOP zásobený oděvy a jídlem na několik měsíců pravé sibiřské zimy, Libor 2ZO zahřívající Katku 2MND, Petr 2CRT obtěžkán úkolem zorganizovat chod 70cm pracoviště a Roman 2CRC o překot bombardován nespočtem deprimujících varování na téma "tys tam ještě zimu nezažil, ale počkej, ty uvidíš…".

Jako cíl jsme si stanovili místo zvané kóta Studnice - pod horním stožárem. Z hlediska lokátoru to nebyla oproti minulým letům žádná změna, ale naše faktické putování po brcích a vyvýšeninkách v rámci jednoho čtverce tak dostalo své x-té pokračování.

Ačkoliv jsme byli domluveni, že nám se stavbou stožáru a hlavně s vynášením materiálu na kótu vypomůže parta radioamatérů z Brna-Bystrce (Aleš 2JEC and company) a s demontáží zase Jirka 2WY, museli jsme počítat skutečně s nejhorším. Vysíláme přece z místa, které je meteorology prohlášeno za jedno z počasím nejzmítanějších v republice. Proto jako jedna z podmínek pro řidiče bylo obstarání sněhových řetězů.

Nekonečná sněhová pláň, která nás několik set metrů pod kótou uvítala, nás naplňovala drobným pesimismem. "To se projede," pronesl klidným a téměř podezřele rozvážným hlasem Jarda 2BJL. "Tak to se teda neprojede," vyskočil do opozice Pavel 2PPK. "To jo, to jo," zachoval neutrální stanovisko typicky zádumčivým tónem Jarek 2PRF. Tato krátká porada řidičů nepřinesla žádný výsledek. Úkolem bylo dopravit veškerý materiál od silnice až na kótu a v tom nejhorším případě by to znamenalo vláčet se s několika metráky věcí sněhovými návějemi 400 metrů do kopce. Pokud by byl některý z řidičů dost velký blázen, pokusil by se prohrabat závějemi až nahoru - sedm párů paží a osmý za volantem by tam alespoň jedno auto musel po několika hodinách dřiny dostat. "Jo, a kdo bude vysílat, když pak budou všichni ležet celej večer bradou vzhůru a popadat dech, he…?," pokusil se situaci rozetnout Pavel 2PPK, pokukujích po očku po své stodvacítce, které stačila k utonutí ve sněhu deseticentimetrová vrstva prašanu. "No, já to vidím takhle, vy se tady hádejte a já jedu nahoru…," procedil skrze zuby Jarda 2BJL, kterému se mezi tím podařilo v poněkud komickém podřepu u předního kola služební felicie úplně zamotat zcela nové sněhové řetězy do takové podoby, že by výrobci hlavolamů zbledli závistí.

Panensky nedotčená sněhová plocha, mírně šikmo směřující k vrcholu kopce, přestávala po chvíli býti panenskou. Se sveřepou odhodlaností se do ní zakously řetězy na předních kolech "feldy" a jaly se ji postupně přeorávat. Zprvu létal sníh, později tráva, pak drny a nakonec i hromady hlíny. Sněhové řetězy devastovaly nadloží i podloží, rušily biologickou rovnováhu krajiny, ničily chráněné druhy trav a bodláků zakrnělých pod sněhovým příkrovem a po několika minutách, kdy motor vozu řval svoji zoufalou píseň beze slov na celou sněhem pokrytou a v tichu se topící Vysočinu, se řetězy prokousaly do míst, kde už byly úplně na prd. Supící technice se postavila do cesty matka příroda ve formě nenápadné závěje.

"Tak kde jsou ty lopaty? První družstvo levá kolej, druhé družstvo pravá kolej, menedžment sledovat a korigovat osu postupu!," ozvaly se rázné povely (2VOP), které měly za úkol zastrašit bílého nepřítele. Ten se ale nedal a tak dvoučlenné první družstvo (2CRT+2CRC) s lopatou na sníh a jednočlenné druhé družstvo (2VOP) s plastovou lopatkou na smetí začaly před koly zahrabaného velitelského vozu pomalu bagrovat rezistující hmotu a z ní vykrajovat úhledné kostky. Postupně začala ve stráni vznikat malá dálnice. Tento postup si pak vzpouzející se příroda vynutila ještě několkrát, a tak náhodní běžkaři nevěřili vlastním očím, když projížděli napříč bílou plání, uprostřed které se několik šílených bláznů pokoušelo centimetr po centimetru protlačit sněžným masívem odnikud nikam zapadenou felicii obtěžkanou jakýmisi rourami.

Snaha o ulehčení práce se po delší dřině vyplatila - všechna tři vozidla jsme násilím dopravili do poloviny kopce. V tu chvíli dorazila i slíbená čtyřčlenná posila z Brna. Po nezbytném uvítacím ceremoniálu včetně pózování fotografům posilový team vybalil sáně i boby a jal se sledován notně vyjevenými lyžaři dopravovati výstroj zbývajících 120 metrů vzhůru ku kótě.

Stožáry i stan jsme pak navzdory velké personální účasti postavili, jako již tradičně, takřka současně se začátkem závodu a 1. QSO tak bylo opožděno o dobrých 20 minut. Sedmdesátkové pracoviště se rozjelo o dalších 20 minut později.

Očekávaná sněhová bouře sice nepřišla, ale katastrofy na sebe nenechaly příliš dlouho čekat:

- krátce po začátku závodu vyšlo najevo, že PA 300W psychicky nezvládá rozmary centrály, které při nárazovém odběru při CQ trvá vždy chvíli, než "dožene" zvýšený odběr zvýšením výkonu; PA bylo tudíž posláno ad acta…

- napěťové ztráty na vedení 220 V byly natolik velké, že jsme především při CW provozu vysílali i v pásmu nanometrů tím, že nám v rytmu CQ pohasínalo veškeré osvětlení…

- po půlnoci vítr utrhl několik kolíků od stanu, strhl plátěný přístřešek před stanem, částečně zdemoloval hliníkovou nosnou konstrukci a chystal se odnést i celý stan

- stejný vítr nás utvrdil v tom, že když postavíme stříšku nad centrálu proti západnímu větru, přijde vichr od východu

- kolem třetí hodiny ranní, kdy to s výsledkem začalo vypadat VELMI nadějně, se začalo nebezpečně zvyšovat PSV, až se došplhalo k neuvěřitelným hodnotám a na několik hodin jsme museli závod úplně přerušit a zbytek už dopiplat s 10 W (kolik z toho mála antény skutečně vyzářily těžko říci…)

- na 70cm to chodilo podezřele málo, asi byla někde chybička…

Poněkud silně rozmrzelí jsme vyčkali příjezd Jirky 2WY, kolektivně jsme si mu postěžovali, vyplakali na ramínku a začali balit. Cestou domů už nás žádná katastrofa nepotkala - vlastně ano, ztratil jsem tři ze svých čtyř rukavic..

Petr OK2VOP