Vybavení

---

Různorodost charakteru zajištěných cest je velmi velká a není tak prakticky možné přesně stanovit nějaká pravidla pro výstroj a výzbroj. Každý musí individuálně zvážit, podle obtížnosti cesty, nadmořské výšky, počasí a dalších faktorech, co na cestu zvolit.

Dobré boty jsou alfou a omegou, na zajištěných cestách by měly být samozřejmostí boty s profilovanou gumovou podrážkou. Naprosto nevhodné na zajištěných cestách a k lezení po skále jsou boty vysoké s plastovým skeletem a pevnou, neohebnou podrážkou. Rovněž lezačky nebo turistické boty jsou nevhodné. Při pořizování obuvi dbáme na to, aby bota pevně seděla kolem kotníku, nártu, paty a zároveň poskytovala dostatek prostoru kolem prstů, což oceníme zejména při sestupu, kdy noha v botě sklouzne a prsty tlačí a tlačí, ...

Návleky přes boty nás ochrání před sněhem a kamínky.

Na zajištěné cesty se nehodí nepohodlné, těsné kalhoty, které mohou v obtížných místech představovat pro majitele hotovou pohromu.

Velmi praktické je tzv. thermo prádlo, spodní prádlo, jehož funkce - regulace tělesné teploty a odvod potu, nám má zajistit komfort po celý den i řadu dní.

Pro svrchní ošacení je povoleno vše, co nám dokáže poskytnout ochranu za deště či větru a co nám povolí naše peněženka.

Nesmíme zapomínat, že i když nás slunce pálí do týla, s přibývající nadmořskou výškou se rtuť teploměru přibližuje k bodu mrazu, nějakou tu čepičku a svetřík navíc vždycky uneseme.

Sluneční brýle a opalovací krémy. Pamatujme, že čím výše se chystáme tím agresivnější na nás čeká nebezpečné UV záření. Pozor na sněžnou slepotu při delším pobytu v zasněžené nebo ledovcové oblasti.

V nebezpečném skalním terénu a na frekventovaných cestách by měla být samozřejmostí přilba chránící nás proti padajícímu kamení. Fajnšmekři doporučují vzít si pod přilbu čelenku jako ochranu proti potu stékajícímu do očí.

Při túře s dlouhými úseky zajištěných cest slouží jako ochrana rukou, před roztřepeným ocelovým lanem, dostatečně citlivé prstové rukavice, které nám mohou dost pomoct i v kolmých pasážích cesty. Za chladnějšího počasí bychom neměli zapomínat na teplé rukavice.

Lékárnička či alespoň drobný obvazový materiál by neměl chybět v žádném batohu. Náplasti vždy využijeme u sedřeného puchýře na noze nebo při ošetření drobných oděrek na rukou, které nikdy nelze úplně vyloučit. Kapesní svítilna a píšťalka nám budou neocenitelnými pomocníky pro případ, kdybychom zabloudili.

Chceme - li ušetřit své klouby při sestupu, poříďíme si lyžařské hole. Nejlépe lehké, výsuvné tzv. teleskopické hole, které lze snadno složit a upevnit k batohu. Na delších túrách nebo túrách ve vyšších nadmořských výškách by neměl chybět bivakovací pytel. Budeme - li nocovat na horské chatě, v případě použití vlastního spacího pytle, bývá cena za přespání nižší.

Zahřívací fáze

Chceme - li zabránit předčasné únavě až vyčerpání, musíme před delšími túrami svůj organizmus zahřát na "provozní teplotu". Na začátek cesty volíme raději snadnější rovinatou trasu, na které rozproudíme krev a zahřejeme svalstvo ( min. 15 minut ). Čím náročnější trasu budeme absolovovat a čím nižší je venkovní teplota, tím delší a intenzivnější musí být zahřívací fáze ( až 30 minut ). Poté se pozvolna dostáváme do optimálního vytrvalostního tempa, které by nemělo překročit naši individuální vytrvalostní mez.
Na tělesnou práci reaguje organizmus výrobou tepla a pocením se. Snažíme se regulovat naši teplotu manipulací s oblečením, pozor však při nízkých teplotách abychom neprochladli.
Při překonávání nadmořské výšky nad 3 000 m je nutná aklimatizace.

I jíst a pít se musí

Při samotném výstupu většinou přijímáme méně potravy. Jíme méně, ale častěji potraviny, které jsou složeny zejména ze sacharidů ( doporučuje se během túry sezobnout něco malého každé 2 hodiny ). V klidu, v základním táboře by snídaně a večeře měla být rovnocenná a sestávat ze sacharidů, bílkovin a co nejméně tuků. Hroznový cukr (fruktóza) je okamžitým zdrojem energie, ale velmi rychle se odbourává, ke štěpení potřebuje velké množství vody a ve větším množství může způsobit pálení žáhy až žaludeční potíže. Tento problém by mohly vyřešit různé "power" tyčinky. Důležitý je přísun vitamínů a minerálů, jejichž spotřeba stoupá se zvýšenou fyzickou námahou.
Čím výše se pohybujeme v horách, čím více vynakládáme energie tím vyšší je naše potřeba tekutin. Nikdy nepijeme vodu samotnou, ledovou, zvláště ze sněhu či ledovce. Vždy je třeba ji obohatit minerálními látkami, alespoň kuchyňskou solí. Dnes můžeme využít elektrolytické nápoje tzv. iontové nápoje. Uhradit ztráty můžeme i polévkami.
Tekutiny přijímáme v malých množstvích ( lépe se tak vstřebávají ), ale nikterak se neomezujeme v jejich celkovém příjmu. Nalézáme - li se v extrémních výškách čím více vypijeme tím lépe. Pitný režim dodržujeme i po návratu z túry.

Prostředky osobního jištění

1. kožené rukavice
2. přilba
3. prsní úvazek ( nejlépe popruhový ) používáme v kombinaci se sedacím úvazkem ( při pádu bez sedacího úvazu, velmi často dochází k přiškrcení krevního oběhu, ztrátě vědomí a smrti! )
4. horolezecké lano ( o průměru 11 mm, nejlépe 11,5 mm ), dlouhé 3,5 m až 4 m, kterým se navzájem propojí obě části úvazku a uprostřed zajistí pevně dotaženým vůdcovským uzlem ( na hrudníku musíme cítit mírný tlak ).
5. Na obou volných koncích lana se pomocí jednoduchých vůdcovských uzlů uvážou smyčky pro nasazení karabin ( doporučují se s pojistným uzávěrem ). Na zajištěných cestách používáme karabiny s velkým rozevřením, které při postupu po ocelovém laně umožňují rychlou a jednoduchou manipulaci. Jedna karabina, uchycená pomocí smyčky k úvazku a zapnutá na ocelovém jistícím laně, představuje spolehlivé samojištění, alespoň na traverzech a na nepříliš strmých úsecích. Dvě karabiny se používají na exponovaných místech, kde lezec nesmí zůstat ani okamžik nejištěn! Po dosažení kotevního bodu ocelového jistícího lana, přepneme do dalšího úseku nejprve jednu karabinu a teprve poté můžeme zrušit jištění druhou karabinou a rovněž ji přepnout do dalšího úseku jistícího lana.
6. Na kolmých nebo velmi strmých úsecích systém přepínání dvou karabin velkou ochranu neposkytuje. V důsledku prudkého nárůstu dynamického zatížení při pádu, může dojít k vylomení karabin či přetržení lana.Toto nebezpečí výrazně snižuje "dynamická jistící lanová brzda pro zajištěné cesty" ( pádová brzda, amortizér pádů ). Je to speciální zařízení pro tlumení dynamické energie pádů na laně. Pozor, ne všechny pádové brzdy, které se objevují na trhu odpovídají předepsaným bezpečnostně - technickým parametrům! Pádová brzda by měla být dodávána společně s kvalitním značkovým lanem, s nímž musí být náležitě odzkoušena. Délka lana mezi lanovou brzdou a karabinou musí byt min. 1 m z důvodu, aby lano mohlo dostatečně zbrzdit pád. Na 11 mm silné jednoduché lano se navlékne do jeho středu lanová brzda. Ta se připojí k prsnímu a sedacímu úvazku samostatným lanem ( 11 mm silné, cca 1 m dlouhé ) pomoci osmičkového uzlu. Na obou koncích lana se uváže malá smyčka ( osmičkovým uzlem ) a do každé se zavěsí karabina se samočinným uzávěrem. POZOR! Při postupu smí být zapnuta vždy jen jedna karabina, jinak by lanová brzda nemohla plnit svou funkci.

Všechny prostředky osobního jištění by měly být přezkoušeny a vyhovovat normám UIAA. Před nástupem do zajištěné cesty je vhodné všechny prostředky osobního jištění vyzkoušet a naučit se je rychle a automaticky používat!

Mimo nebezpečí vzniklého změnou počasí či pádem kamení,existuje na zajištěných cestách ohrožení v důsledku závad na jistících prostředcích. Proto nikdy nezatěžujte bez rozmyšlení skoby, ocelová lana a žebříky - přezkoušejte jejich pevnost!

Dodržujte odstup! Mezi dvěma kotvícími body jistícího lana se smí pohybovat jen jedna osoba! ( Dodržujte prosím, toto pravidlo na frekventovaných zajištěných cestách, kde na jednom "úseku" lana visí často i několik lezců najednou. )