Nebezpečí

Nebezpečí na zajištěných cestách

  1. Padající kameny
    Největší nebezpečí představují padající kameny, uvolněné nejčastěji výše vystupujícími lezci, zvěří nebo v důsledku silného větru, kdy dochází k uvolnění již "načnutého" kamene. Místa známá svými padajícími kameny se snažíme překonávat co nejrychleji. Nejdříve si však v daném úseku vyhlédneme možné úkryty a našponujeme uši. Pokud nás však kámen překvapí na nechráněném místě, snažíme se ho do poslední chvíle sledovat a uhnout až na poslední chvíli. Pozor-kameny se velmi často rozpadají na menší kusy!
    Nebezpečná místa traverzujeme jednotlivě! a spolulezci mezitím pečlivě sledují okolí, aby mohli zavčas varovat. Při výstupu či sestupu lámavým skalním terénem se snažíme o co nejmenší rozestupy. Pokud se nemůžeme vyhnout postupu s velkou skupinou, vyčkáme alespoň až všichni nad námi opustí ohrožený prostor. Uposlechneme veškerých varování.
    V lokalitách proslulých padajícími kameny vždy používáme přilbu!

  2. Bouřka
    Bouřky se nejčastěji objevují za teplého letního počasí ( tj. od května do září ), v Jižních Alpách se s bouřkovou aktivitou můžeme setkat ještě o něco déle. Bouřky objevují hlavně odpoledne a navečer.
    Metoda určení blízkosti bouřky spočívá v počítání času, který uplyne mezi optickým projevem elektrického výboje ( bleskem ) a následným projevem akustickým-třesknutím hromu, jež může doznívat burácením. Každá sekunda zpoždění hromu znamená zhruba 340 m vzdálenosti od místa, kde uhodilo ( např. zjištěný čas je 3 sekundy mezi bleskem a prvním úderem hromu, tomu odpovídá vzdálenost 1000 m ).

    Největším problémem v horách je najít bezpečný úkryt před úderem blesku. Ve skalách je nebezpečí zasažení bleskem daleko větší než na ledu či sněhu. Bezprostředním "hlásičem" nebezpečí je jev zvaný Eliášův oheň, který se projevuje modravým světélkováním kolem vyčnívajících kovových objektů ( vrcholových křížů, stožárů ). Účinky statické elektřiny se projevují i na lidském těle ve formě "svrbění, štípání" až vstáváním vlasů na hlavě. Toto vše signalizuje, že se nacházíme v extrémně silném elektrickém poli a musíme se okamžitě jakýmkoliv způsobem chránit před úderem blesku:

    Nutný je odstup od kolmých stěn ( min. 1 m ), odložení všech kovových předmětů a součástí výstroje. Bouřku přečkáme v sedě na nevodivém předmětu ( např. batohu )! Zásadně se neschováváme pod převisy a do jeskyní, neboť i tam si nás může najít elektrický proud z blesků. Není-li však jiná možnost dodržujeme toto pravidlo: Výška převisu či jeskyně musí být alespoň 3 m a nikdy se nepřibližujeme k vnějšímu okraji převisu či k ústí jeskyně.

  3. Nedostatečné zajištění
    Příčinou tragické události zejména při sestupu se může stát i poškozené, zchátralé, místy chybějící zajištění-není-li zavčas zpozorováno.
    Mezi smrtelně nebezpečné pomůcky patří provizorní úpravy a opravy takto poškozených míst pomocí hliníkových drátů. Pozor na ocelová lana opláštěná izolační vrstvou z PVC, které mohou pod plastem zrezivět a takto nezpozorovány ohrožovat lidské životy.
    I jediný blesk během noční bouřky může vážně poškodit doposud jinak bezpečnou cestu a učinit ji zcela neprůchodnou. Proto vydáváme-li se na delší trasu ( např. hřebenový přechod ) raději se informujeme o aktuálním technickém stavu zajištěné cesty předem.

  4. Mlha
    Špatná viditelnost může vést k orientačním omylům. V případě, že máme jakékoliv pochybnosti, snažíme se z očí neztratit poslední jistou značku event. si pomůžeme a zajistíme nouzový ústup výstavbou kamenných mužíků.

  5. Déšť, sníh, námraza
    Vlhká a namrzlá ocelová lana zajištěné cesty neposkytují dostatečnou míru tření, potřebnou k dalšímu postupu a ani žádné speciální rukavice nepomůžou. Mizí-li jistící lana pod vrstvou sněhu, je to povel k návratu!

  6. Subjektivní nebezpečí
    Rizikové faktory, které mohou způsobit problémy při jakékoliv horské túře:

    Snaha "šplhat" neboli vytahovat se po jistícím laně vzhůru s plně naloženým batohem na zádech je chybná a vede k rychlému úbytku sil.
    Než se vydáme na extrémně těžkou zajištěnou cestu, měli bychom nejdříve získat potřebné zkušenosti na lehčích cestách. Postupně zvyšovat fyzickou zátěž, technickou náročnost, ale upevňovat si i psychiku. Pozor! Na mnoha místech v Alpách a Dolomitech se často můžeme setkat na zajištěných cestách i s nezajištěnými pasážemi II. až III. stupně obtížnosti lezení.

  7. Psychologické působení výšky a závratě
    Můžeme se dostat do situace panického strachu z výšky. Závrať z výšky prý nemá nic společného s poruchou činnosti orgánu udržujícího rovnováhu. Pouze u lidí s kolísajícím tlakem může dojít při zvýšené námaze, rychlých shybech a opětovném narovnávání se k tzv. nepravé závrati-projevující se, v důsledku krátkodobého nedokrvování se hlavy k chvilkovým ztrátám rovnováhy či mžitkami před očima.
    Zařazením dostatečného množství přestávek při výstupu a postupnému zatěžování organismu, se můžeme tomuto nepříjemnému jevu vyhnout. Pokud se však během výstupu nějaký ten "výpadek" dostaví pomůže jen okamžitý odpočinek-nejlépe v poloze s nataženýma nebo zvednutýma nohama. Na zajištěné cestě si budeme muset vystačit nejspíše s dřepem či se posadit.

    Rovněž tak závrať z výšky a výšková nemoc je něco naprosto odlišného. Výšková nemoc je způsobena nedostatkem kyslíku v nadmořské výšce asi od 3 000 m výše. Nezkušené může překvapit už ve dvou tisíci metrech. Projevuje se ztrátou správného odhadu vlastních možností a schopností posoudit nebezpečnost vzniklých situací či pocitem prázdnosti v hlavě, hučením v uších.
    Závrať z výšky je psychicky podmíněný pocit závratě, který se může u někoho vyskytovat při pohledu do hloubky.Tento pocit strachu vyplývá z podvědomého ochranného pudu sebezáchovy.

    Jak se chránit proti pocitům závratě? Ten kdo opakovaně ve výškách prožívá tyto stavy úzkostného strachu, které vedou až k paralyzování jeho chování by neměl v žádném případě ihned nastupovat na exponované cesty. Proti závrati z výšky neexistují žádné léky a pakliže ano, mohou zpomalovat reakce a negativně ovlivňovat schopnosti odhadu možného nebezpečí. Přepadne-li nás závrať na nějakém exponovaném místě, pomůže jen spolehlivé zajištění a upřený pohled do stěny nebo podél skály nahoru. Vyvarujme se pohledů dolů a podél skály.
    Strach z výšek se dá do značné míry odstranit pozvolným tréninkem v terénech s postupně narůstající exponovaností. Pokud jsme strach z výšek úplně neodbourali, vydáváme se na exponované cesty řádně zajištěni a v doprovodu zkušeného lezce. Spolehlivé pomocné a kvalitní jištění spolulezcem dokáže poskytnout jistotu a zabránit jakýmkoliv paralyzujícím projevům strachu. Ale hlavně by jsme měli každý dobře znát hranice svých vlastních možností.

Vydáváme-li se na delší túru či přechod, je vhodné dopředu si zjistit:

  • jaké nás čeká počasí v dané lokalitě
  • možná místa sestupu v případě zhoršení počasí
  • telefoní čísla horské záchranné služby v daném regionu pro případ nehody
  • Čeká-li nás dlouhá trasa nelenujeme a přivstaneme si, abychom měli časovou rezervu. Nacházíme-li se v oblasti s vysokými denními teplotami, vyplatí se k chůzi využít ranního chladu.

    Jak se zachovat při nehodě?

    Dojde-li k nehodě, nesmíme v žádném případě podlehnout panice!

    Doporučený postup při nehodě:

    1. zraněného zajistit a přesunout do bezpečné oblasti ( vyprostit z visu, z laviny, vyhledat úkryt, kde nebude zraněný ani zachránce ohrožen, ... )
    2. poskytnout první pomoc ( zástava dechu, srdeční činnosti, šok,... )
    3. ošetřit zranění
    4. zraněného ochránit před dalším možným poškozením ( zimou, vedrem, větrem, vlhkem, pádem kamení, )
    5. je-li to možné poslat někoho pro pomoc, zraněného nenecháváme o samotě!
    6. zraněného můžeme improvizovaně transportovat jen na krátkou vzdálenost v jednoduchém terénu v případě, že nemůžeme přivolat záchrannou službu. Jestliže je zraněný přímo ohrožen na životě, nedostatečně ošetřen a nemáme-li vhodnou transportní techniku, nesmíme zraněného vystavit riziku dalšího zhoršení zdravotního stavu v důsledku nevhodného improvizovaného transportu.

    Nouzový signál v horách

    Mezinárodně uznávanými nouzovými signály v horách jsou zvuková nebo světelná znamení, která se dávají 6x za minutu vždy po 10 vteřinách. Pak následuje minutová přestávka, načež se nouzový signál opakuje stejným způsobem dokud se dostane odpověď. A to 3x za minutu v pravidelných intervalech, tedy každých 20 vteřin.

    Za zvukový signál se pokládá volání, pískání.

    Za světelný signál se pokládá mávání šátkem či jinou částí oděvu, v noci znamení světlem či ohněm.

    Mezinárodni nouzový signál SOS ( ...---... ) lze vytvořit 2 m vysokými písmeny z kamení či jiných předmětů, na podkladu jiné barvy např. sněhu.

    Při dohledu lze použít znamení pažemi nebo barevná světelná znamení:

    Až do příchodu záchranné služby musí být místo nehody zřetelně označeno, aby se zachráncům usnadnilo vyhledávání.
    Před přistáním vrtulníku je nutné posbírat všechny okolo volně ležící součásti výzbroje a chránit je před silným větrem od rotoru.
    Je-li to možné uložte zraněného do blízkosti místa přistání ( 50 metrů ). Sledujte vrtulník a dávejte znamení zdvyženými pažemi. Dbejte znamení, které udává rukama pilot nebo záchranář. Chraňte sobě i zraněnému oči a obličej před poletujícími úlomky.
    POZOR! Nevzdalujte se z místa, dokud se vrtule zcela nezastaví, protože navádějící osoba je pro pilota důležitým orientačním bodem.
    Protože náklady za záchrannou akci se mohou vyšplhat do statisíců korun, je dobré si předem sjednat zdravotní pojištění pro pobyt v cizině.

    Údaje, které podáváme při hlášeni nehody

    1. Co se stalo ( druh a závažnost zranění-pokud to lze určit, počet zraněných, průběh nehody )
    2. Kde ( přesný údaj o místě, nadmořská výška, zvláštní terénní poměry-např. terén se stržemi )
    3. Kdy ( přesný čas nehody )
    4. Kdo oznamuje a odkud ( jméno, telefonní číslo pro ověření )

    Ohlašující se musí zdržet na ohlašovacím místě pro případný zpětný ověřovací dotaz řídícího střediska záchranné služby.


    Hlavní strana | | Evropské zrcadlo www-dl.qsl.net/ok1tuo | Email [email protected]