|
Provensálské Alpy zaujímají rozlohu 9 300 km2. Celá Provence je protkána četnými - většinou vápencovými masivy.
Hory dosahují nejvyšších výšek mezi dolinami řek Verdon a Durance ( Tete dél Estrop 2 961 m ).
Tato oblast patří k jedněm z nejzajímavějších území ve Francii.
Je ovodňována velkými řekami ( Rhóna, Durance, Verdon ) a mnoha malými toky ( Ardéche, Gard, Aiguies,… ),
které vytvořily nádherné soutěsky a jednu z hlavních pozoruhodností - bažinatou karajinu Camargue, proslulou bílými koňmi
a černými býky. Klenoty mezi zdejšími divy přírody je i několik krápníkových jeskyní. Na přírodní jezera je Provence
skoupá, spíš se zde setkáme s přehradními nádržemi. Ve velmi průmyslovém údolí řeky Rhóny a na pobřeží žije asi 90 % obyvatelstva, ostatní části regionu jsou
většinou řídce osídleny a mají zemědělský ráz.
Flóra i fauna je velmi bohatá, můžeme zde potkat i jedovaté hady ( zmije skvrnitá, zmije obecná, širohlavec
ještěrčí ). Nejcharakteristyčtější rostlinou Provense je levandule, jenž se stala symbolem jižní Francie.
Pro provensálské podnebí jsou typické mírné teploty a hodně slunečního svitu. Na jaře a na podzim je nutno
počítat s vydatnými srážkami. Pro túry v rovinách a u moře se doporučuje jaro/časné léto, popř. podzim, v
ostatních případech léto a podzim. Na jaře je nutno počítat s vysokou hladinou vody v potocích a řekách.
Také cesty v soutěskách bývají po vydatných deštích částečně neschůdné. Velkým problémem je nebezpečí lesních
požárů - některé regiony mohou být v letních měsících uzavřeny ( zejména Alpilles, Montagne Ste - Victorie ).
Nejsou zde téměř žádné chaty jako v Alpách. Takzvané Gítes d'étape poskytují možnost ubytování se stravováním
podél dálkových turistických tras ( GR = Grande Randonneé ), které procházejí celou oblastí Provence. Mějte s
sebou vždy dostatečné zásoby tekutin, jídla a na některé cesty si nezapomeňte přibalit kapesní svítilnu.
Provence str. 9 - 17
Velký kaňon řeky Verdon patří mezi nejvelkolepější přírodní výtvory v Evopě. Příkré stěny dosahují hloubky 200
až 700 m. Samotná kaňonovitá část je dlouhá 25 km. Spodní šíře kolísá od 8 do 90 m, v horní části je široký
200 m až 1,5 km.
Sentier Martel, Martelova stezka zpřístupňuje nejkrásnější partie kaňonu i samotné dno. Je pojmenována po
geologovi E. A. Martelovi, který začal jako první systematicky prozkoumávat dno kaňonu.
Ideální dobou pro návštěvu jsou jarní měsíce, v létě je tato lokalita značně přelidněna.
Francouzské Alpy str. 114
Malý bratříček velkého kaňonu řeky Verdon je turisty neprávem opomíjen. Co do mohutnosti nedosahuje ani zlomku svého bratra, avšak i on má své vlastní kouzlo. Například i to, že zde budete návštěvníky míjet a ne o ně zakopávat.
Bílé stěny skal spadají kolmo dolů, kde celé dno kaňonu vyplňuje klidná zelená hladina řeky, kterou občas zčeří nějaká ta loďka. Kaňon je z části ( 2,5 km ) zpřístupněn ze souše, nejlépe si ho však prohlédneme z vody, kde je možné probádat 7 km dlouhý úsek. Půjčovna lodí je nedaleko mostu v městečku Quinson a vydaná cena a námaha zato určitě stojí.
Půjčovné za 1 den ( 9,30 - 19, 00 hod ) pro 2 osoby: 80 Fr cayak, 100 Fr canoe.
( info IX / 2000 )
Pokud nejste milovníky vodní turistiky, budete se muset spokojit s tří hodinovým výšlapem kolem kaňonu. Velice
pěkně i když trochu morbidně je celá trasa popsána v průvodci a máte - li dostatek času neměli byste ji
opomenout.
Ze začátku cesta vede paralelně s řekou po vrcholu zdi bývalého vodovodního kanálu, z části podél této zdi a na
několika místech se přibližuje až k hladině řeky.O bezpečnost turistů se má starat neudržované, zrezivělé a
vyviklané zábradlí, kterého se raději nebudeme dotýkat. Stezka je i tak dost bezpečná a na případný problém nás
vždy včas upozorní barevně vyvedená cedulička, kterých je po cestě bezpočet. Čím déle jsme na cestě tím více
jsme obklopováni zdejší bujnou vegetací, která až na několik míst brání výhledu na dno kaňonu.
Po dosažení kaple Svatého Maxima se nám opět nabízí krásný panoramatický pohled na kaňon a jeho okolí. Mírným
stoupáním v chládku lesa se dostaneme k nejvyššímu bodu túry ( 549 m ) a dále dojdeme ke konci náhorní roviny,
která nabízí rovněž nádherný pohled do kraje.
Na březích řeky Verdonu jsme se setkávali s výstražnými ceduličkami upozorňujícími na "přílivovou vlnu". Nevím jak tento proces funguje, ale faktem je, že při vypouštění vody z hydroelektrárny se objeví přílivová vlna a prudce se zvedne hladina řeky což dokáže nemile překvapit. Další poněkud kuriózní upozornění jsme viděli v Quinsonu, kde ceduličky varovaly před nenechavostí zdejších strak.
Provence
( Provence, Turistický průvodce Rother, Thomas Rettstatt, nakl. Freytag a Berndt, Praha 2000, str.136 )
Okraje kaňonu sleduje několik vyhlídkových tras pro motorová vozidla. Tyto cesty tzv. La Route des Cretes
( D 952, D 23) na západním okraji, nabízejí z teras ( Belvedéres ) úžasné pohledy na dno kaňonu, kde se proplétá
řeka Verdon, ale i panoramatický pohled do jeho okolí. Právě zde si nejlépe uvědomíte jeho hloubku a mohutnost.
Při jižním okraji vedou tzv. La Corniche ( D19, D 71) umožňující pohled z Balcons de la Mescla na Pont de ĺ
Artuby, což má být nejvýše položený most Evropy.Vstupní branou do kaňonu Verdonu je městečko Castellane ležící
jižně od Rougonu. Zde kromě turistické informační kanceláře ( v ní možno zakoupit v angličtině vydanou brožuru
Driving Tours s 11 plánky cest v této lokalitě ), nabízejí i kompletní vybavení pro rafting, canyoning, jízdu
na silničním či horském kole a ostatní outdoorové činnosti.
Budeme - li putovat po proudu řeky dalším významným místem je Point Sublime ( volně přeloženo - vznešené místo
či bod ). Toto vyhlídkové stanoviště na západním okraji představuje vstup do nitra kaňonu, navazujíce na
turistickou trasu GR 4 vás povede podél řeky úbočím skal.
Pro nás však Point Sublime představuje konečnou stanici, ze které se budeme snažit sehnat odvoz zpět na La
Maline. V prázdninových měsících červenci a srpnu tudy jezdí pravidelná autobusová linka.
Mimo sezónu se musíte spolehnout jen na zdejší taxi. Pokud se dostanete do úzkých nebojte se požádat o pomoc zdejší paní trafikantku, která zřejmě jediná z celého "Vznešeného místa" ovládá angličtinu. Ráda vám poradí a zařídí i nějaký ten odvoz. Jestliže se vám podaří obsadit všech sedm míst ve zdejším mikrotaxibusu, jízdné zřejmě nepřekročí 25 Fr za osobu.
Chalet de la Maline, chata CAF ( Club Alpin Francaise ) necelých 30 km od Moustiers. Dostupná z La Palud po 8 km dlouhé, panoramatické silnici autem, v sezóně i autobusem. Zde parkujeme a scházíme strží Ravin de Charencon dolů na dno kaňonu. Veškeré snahy o zakoupení mapy ztroskotaly na jejich vysokých cenách
50 - 70 Fr. Pokud se sem však budeme chtít v budoucnu vracet této investici se nevyhneme. V Čechách jsem zatím neviděla podrobnějšího průvodce pro tuto oblast ( Canyon de l´Artuby ).
Jak se přibližujeme k řece ta velkolepost, kterou jsme cítili na vyhlídkách zhlížejíc na dno kaňonu pomalu vyprchává. Trochu nadneseně řečeno připadá mi, že se pohybuji někde mezi Liticemi a Potštejnem v údolí Divoké Orlice. Strmé stěny kaňonu porostlé bujnou zelení, se rozestupují do široka. Středem údolí si mezi oblázkovými plážemi razí cestu průzračně čistá, smaragdově zelená a velmi studená voda řeky Verdonu. Stezka mizí v tunelu z neproniknutelné vegetace, jenž brání jakémukoliv výhledu.
V závěru se cesta od řeky úplně odpoutává. Stoupáme mírně vzhůru a blížíme se k nejzajímavějším úsekům cesty. Echeles neboli žebříky jsou tvořeny dvou sty kovovými schůdky, které nás velmi strmě přivádějí ze sto metrové vyhlídky zpět na pěšinu. Máme před sebou necelou hodinu chůze z celkových šesti hodin pochodu. Nacházíme se již vysoko nad řekou. Jakýkoliv výhled na dno údolí znemožňují křoviska, která se nám splétají nad hlavou a vytváří dokonale nepropustný tunel. Osaměle vyčnívající skalní ostrohy, přeplňené odpočívajícími turisty představují jediná místa, ze kterých lze spatřit zelené vody Verdonu. Kaňon se zužuje na pouhých 6 m širokou skalní úžinu Couloir Samson, kterou obcházíme 700 m dlouhým tunelem, před jehož vchodem sledujeme odvážný balet skupiny horolezců na téměř kolmé skalní stěně. Vyzbrojeni svítilnou překonáváme neproniknutelnou tmu bez obtíží. Zastavujeme se jen u skalního okna, ze kterého vedou schůdky do jeskyně Baume aux Pigeons, kterou bohužel před nedávnem uzavřeli. Po průchodu tunelem se před námi rozprostírá drobné údolíčko, okleštěné vysokými skalami, které kam oko dohlédne je prošpikováno turisty. Jediné místo kam se nikdo neodváží vkročit je ledová řeka. Nyní už jen zbývá vystoupat po serpentinách rozžhavené asfaltky vzhůru k Point Sublime.
La Palud - sur - Verdon vesnička na západním okraji kaňonu. Zde najdete vše co byste kdy mohli potřebovat.
Moustiers - Ste - Marie malebné městečko pod strmými skalami, se svébytnou architekturou a Muzeem fajáns.
Pravidlo č. 2. :
I když stěny kaňonu skryty jsou ve stínu, nikdy nepodceňujme žhavé paprsky slunce. Ač všude kolem vody dostatek,
té co pít se dá, na cestě dlouhé vždy je málo. Baterka náš věrný druh. Plavky taky uneseme.