Čarodějnice ze Sciliaru

Nesmírně pochmurný je hřbet Sciliaru. Na vrchol vysokého Petze se čas od času slétávaly čarodějnice, aby přivolaly silné bouře a chladné, deštivé počasí, které ještě více ztrpčovalo již tak nelehké bytí zdejších lidí.

Na úpatí hory v prostém domku žil chudý Hanzel. Jednoho letního večera, když nabíral vodu z nádrže, přepadl ho zvláštní pocit. Zvrátil hlavu a zadíval se vzhůru k nebi, kde mezi hrozivými mraky letěl temný stín. Jeho žena ihned běžela k oknu a zírajíc na nebe, kam jí Hanzel ukázal hlasitě křičela: "Matko Boží, to je přece čarodějnice." Hanzel na nic nečekal. Popadl pušku, pokropil ji svěcenou vodou, zamířil na temný stín a vystřelil. Strašlivý řev se rozzvučel horami. Zasažená čarodějnice těžce dopadla k jeho nohám. Pohled na ni byl tak hrozný, že se Hanzel nemohl pohnout ani promluvit. Po celém těle se roztřásl jako osika... Uplynulo mnoho let, než se ubohý Hanzel zotavil. Na tu osudnou noc však nezapomněl do konce života.