| Bledé hory | |
V prastaré říši Dolomitů zpívají ptáci tuto báj. O zemi hlubokých lesů, průzračných jezerech a lukách posetých pestrobarevnými květy. O zemi kde panovalo štěstí a klid do chvíle, než se syn zdejšího krále oženil s měsíční princeznou. Oba se nadevše milovali, jen princ nesnesl třpytivé světlo měsíce a jeho choť zmírala při pohledu na šedost skal a temné lesy. Na společný život na zámku nebylo ani pomyšlení. On se bál o svůj zrak a ona hynula touhou po svém domově. Princezně chyběla jasná zář měsíčních paprsků a ačkoliv svého chotě velmi milovala, vrátila se zpět ke svému otci. Jednoho dne, když princ samoten, toulal se hlubokými lesy, potkal skřítka i vyprávěl mu svůj smutný příběh. Po té co trpasličí král nešťastného manžela vyslechl, přislíbil mu pomoc. Obleče říši do třpytivého lesku, výměnou však chce se svým lidem usadit se v jeho lesích. Jak bylo ujednáno, tak se i stalo. Následující noci chytali skřítci měsíční svit. Předli a tkali, halili skály do závoje z bledého třpytu měsíce. S návratem měsíční princezny v říši opět zavládlo štěstí a láska.