| Nacionalni park Paklenica | |
Horský masiv Velebit vytváří přirozenou hranici mezi vnitrozemskou a přímořskou částí Chorvatské republiky. Rozprostírá se do délky 145 km. Jeho nejvyšší vrcholy přesahují 1 700 metrů nadmořské výšky a nacházejí se přímo v oblasti Národního parku Paklenica. Nejvýznamnější částí parku jsou kaňony Velká a Malá Paklenica. Území, které je chráněno již od roku 1949, vyniká nedotčenou divokou přírodou, starými bukovými lesy a z geologického hlediska pak nejrozmanitějšími krasovými jevy. Celé pohoří Velebitu je tvořeno převážně vápencem a dolomitem. Výzkum v horní části národního parku prokázal existenci deseti kilimetrového ledovce, který vedl od nejvyššího vrcholu Velebitu - Vaganského vrchu (1758 m) přes Ribnická vrata do Velikého září (Velike Rujno). NP je bohatý na rozmanité druhy rostlin a živočichů, které se jinde ve světě nevyskytují. Žije zde na 200 druhů ptactva, při troše štěstí můžeme spatřit i ohroženého supa bělohlavého. Národní park se rozprostírá na ploše 36 km2. Do Velké Paklenice vstupujeme z přímořského městečka Stari Grad - Paklenica. Ukazatelé při silnici nás navedou k prvnímu z parkovišt´a pokladně, kde na požádání obdržíme informační leták s poněkud nepřehlednou mapkou okolí. Vstupné činí 30 kn za osobu (sleva pro horolezce 50 kn za osobu za pětidenní pobyt). Není-li zaplněno, ušetříme se dvou kilometrové chůze a po asfaltové silnici dojedeme k druhému parkovišti. Zde kromě pohledů a suvenýrů můžeme zakoupit i podrobnější mapy oblasti (35 - 40 kn) a horolezecké průvodce (85 - 90 kn). Odtud vede kaňonem 10 km dlouhá dobře upravená stezka podél stejnojmenné bystřiny, jejíž koryto v létě spolu s prameny vysychá. Strmé vápencové stěny svírají dno kaňonu v místě zvaném Klanac do někalika metrové štěrbiny. Toto místo, nejužší ve Velké Paklenici, je sevřeno 700 m vysokými stěnami skal, které jsou vyhledávaným cílem horolezců (obtížnost dosahuje až X+ stupně UIAA). Poté stezka v serpentinách pokračuje pozvolna vzhůru, souběžně s potokem Paklenica, který má-li vodu uchvacuje kaskádovitými vodopády. V místě zvaném Serpentýny se nám nabízí pohled na jeden z monumentů Velké Paklenice skalní stěnu Anićev kuk (714 m). Kaňon se poté v prostoru Aniččiny louky (Anićeva luka) rozšiřuje do táhlého údolí okleštěného vrcholky vápencových skal. Z informační tabule můžeme vyčíst historii dobývání "Aničky". Tak jak se s postupem času vyvýjely nové a modernější horolezecké pomůcky, překonávali různé mezinárodní expedice stále těžší úseky tohoto náročného skalního terénu. Po několika metrech můžeme z cesty odbočit vpravo a vyvstoupat cestičkou vlnící se pod mohutnou stěnou na vrchol Anića kuk. Stezka je z části skryta ve stínu bujné vegetace. Poslední výškové metry vyžadují trochu balancu na osrých skalnatých výběžcích. Více jak sedmiset metrový vrchol nabízí jižním směrem nádherné panoramatické pohledy na moře s nesouvyslými pásy pevniny a náznaky Kornatských ostrovů. Ze severu pak zelení porostlými vrcholky Velebitu.
Zpět (dno kaňonu) se můžeme vrátit sestupem po "výstupové" cestě nebo pokračujeme dále po zarostlém náhorním plató. Sporé značení je nutné dobře sledovat. V některých místech lze snadno sejít z cesty. Úmorné vedro nás nesmí odradit od obutí pevné obuvi, což oceníme zejména rozhodneme-li se pro turistiku mimo hlavní trasy tj.Manita Peč, Borisov Dom. V těchto přímořských oblastech nesmíme zapomínat na výskyt jedovatých plazů.
V minulosti byla tato oblast hustě osídlena, o čemž svědčí zpustlé kamenné stavby a zarostlá políčka. Zpřístupněn je starý mlýn, nacházející se nedaleko od vstupu do NP a rovněž náhorní plošina skrývá zbytky několika stavení ( Jurline ).
Mirile jsou stará obřadní místa, která sloužila jako vzpomínka na mrtvého. S jednou z nich se můžeme setkat nedaleko odbočky na Jurline (směr Malá Paklenice).
Po západním svahu kaňonu stoupá stezka vzhůru k Manite peč. Jeskyně o délce 175 m má dvě velké síně s krápníkovou výzdobou. Po zakoupení vstupného můžeme obdivovat až 20 m vysoké stalaktity a stalagnity. Cesta dále pokračuje věncem skal na vyhlídkový bod Vidakov kuk (843 m) a do vzdáleného skalního labyrintu Bojinac. My se ale vrátíme zpět na dno údolí a pokračujeme směrem na Lugarnici. Cestou, do hodinu vzdálené osady Parici s horskou chatou Borisov planinarsky dom, míjíme staré mlýny. Z horské chaty vede bezpočet turistických stezek do nejtajnějších koutů národního parku. Na Černý vrch (Crni vrh) odkud je vidět celé pohoří Velebitu, k napajedlům divoké zvěře - Velkým a Malým močidlům (Veliko, Malo močilo), nebo k jeskyni Jama Vodarica.
Přechod z Velké do Malé Paklenice je časově náročnější. Za značením Anićeva luka je odbočka vpravo na Jurline. Stezka stoupá v nesčetných serpentinách strmě vzhůru po východním svahu kaňonu, téměř až k osadě Jurline. Odtud pokračuje přes náhorní plató k místu zvanému Sv. Jakov, kde sestupuje do Malé Paklenice.
Vstup do kaňonu Malá Paklenica je z městečka Seline, nacházejícího se asi 3 km od Stari Gradu. Neplatí se žádné vstupné, nemají tu informační středisko, za to zde nalezneme nefalšovanou divočinu. Dno kaňonu je bez cesty, zavaleno obrovskými balvany, mezi kterými lze projít jen velmi namáhavě. Pomyslná stezka částečně prochází dnem koryta vyschlého potoka. V období vydatnějšich dešťů, by jme se proto neměli do Malé Paklenice vydávat. Kaňon sice pokračuje dál, ale je zarostlý neprostupnou vegetací. Podle časových a fyzických možností se buďto vrátíme po stejné cestě zpět nebo vystoupáme k sv. Jakovu a přejdeme do kaňonu Velké Paklenice.
Webové stránky: http://www.tel.hr/paklenica
