Index Index Go Home Unor 1998

8. únor 1998 Hned brzo ráno, sotva jsem vylezl z postele a trochu posnídal, tj. asi v jedenáct hodin (je neděle), přiletěla manželka, jestli bych nešel s Barbuchou ven. Barbucha že stojí u dveří a kňučí a štěká a nechce být doma. Rodičové odešli ven s Brixem a Barbuše to přišlo strašně líto. Udělala u dveří hotový cirkus. Tak mi nezbylo nic jiného, než se obléct, sebrat vodítko a mazat za něma.
      Brix je německý ovčák, asi čtyři roky starý pes. Když jsem se sem před dvěma lety nastěhoval, rozhodně jsem mu nevoněl a přes plot mi po psím hlasitě sděloval, co se mnou udělá, pokud bych se někdy nějakým nedopatřením ocitl na jeho straně plotu. Samozřejmě, že jsem za ním nelezl! Pes není člověk, aby někomu spílal jen tak zbůhdarma a kdybych se na té jeho straně plotu ocitnul, asi by ze mě udělal hádanku pro chirurgy. Po čase se nechal uplatit kusem kabanosu a dneska už mě sežrat nechce. Jsme dva obyvatelé jednoho dvorku, jeden druhého víceméně přehlížíme.
      Barbucha má mnohem delší nohy než Brix a je dobře trénovaná, chodím s ní ven na procházky prakticky každý den. Je trošku rychlejší než Brix. V praxi to vypadá tak, že první kolem proletí Barbucha: "Hop... hop... hop..." a za ní udýchaný Brix: "ťap ťap ťap ťap..."
      Jó, abych nezapoměl. Nejlepší zpráva dne: manželka už má ruku zahojenou a dneska s ní poprvé myla nádobí.
e-mail