Zpet Index Go Home Družicové obrázky Vpred

7. září 1998 "Hned teď jdu najít záruční list a vrátím tě zpátky mamince! A ty hřiby si vem s sebou!" Asi takhle reagovala manželka (v žertu), když jsem jí donesl odpoledne plný koš hřibů. Povětšinou praváky, suchohřiby, trochu holubinek a asi pět obrovských kuřátek. Kuřátka byla skutečně obrovská - taková jsem ještě nikdy neviděl.
      Vím o jednom místě, které snad ještě nikdo neobjevil. Hub tam roste asi tak čtyřicet dva kusů (kde jsem jen to číslo viděl?) na metr čtvereční. Spousta druhů, soustředil jsem se hlavně na houby hřibovité. Až když už nebyly hřiby nikde vidět, začal jsem vnímat i houby ostatní - všiml jsem si v mechu hejna kuřátek a holubinek. Ale to už je nebylo pořádně kam dávat...
      Cestou domů jsem petelil lesem do kopce, až se za mnou prášilo, a přesto jsem ještě narazil na velikého hřiba nachovýtrusného. V první chvíli jsem ho měl za hořčáka, žlučáka a nevím jak ještě se mu říká - je to ta skvěle vypadající a naprosto odporně chutnající hořká houba. Ale furt se mi to nějak nezdálo, tak jsem ho nakonec sebral. Klobouk v průměru asi dvacet centimetrů, úplně zdravý bez jediného červíčka.
      Krom hub, které znám a sbírám, rostou i houby které znám a nesbírám a v další kategorii pak ty, které neznám a nesbírám. V té druhé kategorii se letos ve velmi velkém množství objevují muchomůrky zelené. Bacha na ně. Vypadají moc pěkně, chutnají prý taky výborně a největší radost z nich mají funebráci, protože jim tyhle potvory koncem léta obstarávají docela dobré kšefty.
      Takže vyhrabejte pevné boty, kudlu a koš a vyražte do lesa, protože - musím to napsat velkým a tlustým písmem - ROSTOU.
e-mail