6. srpen 1998 |
Koupili jsme dvacet kilo okurek a vyráběli kvašáky. Doma jsme
to jedli ve velkém a samozřejmě jsem přemluvil manželku, aby mi
pomohla udělat si zásoby na zimu. Ona okurky nijak extra ráda, ale
já můžu správně zkvašený okurek přikusovat i k čokoládě.
Teď co potřebujete na těch dvacet kilo okurek:
- 20 kg kartáčkem odrhnutých a opláchnutých okurek nakládaček.
Čím menší, tím lepší. Zapomeňte na ty podvodníky, kteří vám na
trhu nabízejí kvašáky velikosti dýně - je to odpad, který oni sami
doma do huby nevezmou.
- 50 zavařovacích sklenic i s víčkama - pečlivě umýt! Není
vhodné, když okurky voní po jahodové marmeládě, kterou jste měli
ve sklenicích vloni.
- Nálev asi 15 litrů (na 1 litr vody 5 dkg soli a 3 dkg cukru).
- 50 vinných listů, do každé sklenice jeden.
- křen - řekněme centimetr kubický do sklenice.
- česnek - do sklenice jeden průměrný stroužek.
- kopr - jeden dva stonky do sklenice.
Česnek, sůl a cukr dostanete běžně koupit v obchodě, pro kopr
zkuste na trh, i když nevím, nevím. Kopr jsem jaktěživo nekupoval.
Nemám ovšem potuchy, kde seženete vinné listy. Nám to roste ve
skleníku, některým na zahradě, jiným na vinohradě. Poraďte si, jak
umíte.
S křenem by neměl být problém. Je to běžný plevel. Podle tradice
roste nejkvalitnější křen na hřbitově. Tam se ovšem nemůžete
vypravit s krompáčem a lopatou jenom tak. Pustili by se do vás
truchlící pozůstalí a přerazili by vám násadu od krompáče přes
pracky, že jim rušíte drahé zesnulé. Proto si výpravu za křenem na
hřbitov zorganizujte v noci. Pro větší stylovost zapoměňte na
baterku a vemte si lucernu, přes sebe hoďte dlouhý černý plášť.
Pokud vás s těmito rekvizitami přistihne na hrobě nějaký truchlící
pozůstalý, můžete i přesto kopat v klidu dále, protože z
obtěžujícího pozůstalého se pravděpodobně na fleku stane drahý zesnulý.
Když už máte vše připraveno, dejte do každé sklenice jeden vinný list,
kus česneku, kopru a křenu a samozřejmě okurky. Každou okurku
musíte několikrát propíchnout vidličkou! Bez propíchnutí okurek
špatně kvasí a špatně nacucává křenovou a česnekovou chuť z
nálevu. Pak okurky zalejte teplým nálevem. Neskládejte okurky do
slenice až po okraj. Snažte se, aby měly kvasinky asi centimetr
nebo dva místa. Jinak budou mít okurky už za pár dní snahu ze
sklenice utéct. Potom sklenice zavíčkujte.
Hotové okurky teď uložte na nepromokavý podklad zatím někam do
tepla. Už tak za dva dni začnou okurky kvasit - nálev zmatní a začne
pěnit. Pěna je hnusná, škaredá a špinavá, normální člověk by na to
nesáhnul ani lžičkou. Nevšímejte si toho, až budou kvašáky hotové,
usadí se pěna na dně jako kal a nálev se trochu vyčistí.
Zatím ještě není známo, jak donutit kvasící okurky, aby nepřetekly,
proto pokud vás napadlo uložit okurky v obýváku někam do rožku na
utěrku, asi budete muset sehnat i drátky na parkety.
Až okurky přestanou kypět, uložte je tmavém a pokud možno chladném
místě. Když je necháte v teple, neuškodí jim to, jenom jich trochu více
zplesniví. S plísní bohužel musíte počítat. Předpokládám, že z
těch našich padesáti sklenic jich pět zplesniví. Plíseň poznáte už
z dálky - je to mohutný chlupatý bílý škraloup na hladině. Takovou
sklenici vyhoďte.
První okurku můžete ochutnat... hmm... jak to bylo vloni?... za
čtrnáct dní. Nálev je taky dobrý, ale v jedné domácnosti pijte
nálev vždy jen po jednom. Když si s nálevem přiťuknete dva, skončí
to domácí bitkou, rozbitýma dveřma od záchodu a plnou pračkou
smradlavého prádla.
Dejte si pozor na své blízké. Zvláště manželky mají občas chuť se
pochlubit svým známým v práci:
"Představ si, Máňo. Manžel kdesi z Internetu dotáhnul svělý recept
na kvašáky. Jo ty nevíš, co jsou to kvašáky! No přece kvašené
okurky. Já ti přinesu ochutnat. A řeknu manželovi, ať vytiskne ten
recept ještě jednou, to musel psát totální cvok, já jsem se
řehonila jako kůň."
Načež nerozvážná manželka druhý den ráno sbalí sklenici okurek do
kabelky, mrkne na hodinky, "Šmarjá, to je hodin!" a poklusem na tramvaj.
"Proč na mě všichni tak koukají? Mám puštěné očko na punčoše?"
"V té tramvaji někdo smrdí..."
"Ježíš! Mně teče kabelka!"
|