- 20 kg kartáčkem odrhnutých a opláchnutých okurek nakládaček. Čím menší, tím lepší. Zapomeňte na ty podvodníky, kteří vám na trhu nabízejí kvašáky velikosti dýně - je to odpad, který oni sami doma do huby nevezmou.
- 50 zavařovacích sklenic i s víčkama - pečlivě umýt! Není vhodné, když okurky voní po jahodové marmeládě, kterou jste měli ve sklenicích vloni.
- Nálev asi 15 litrů (na 1 litr vody 5 dkg soli a 3 dkg cukru).
- 50 vinných listů, do každé sklenice jeden.
- křen - řekněme centimetr kubický do sklenice.
- česnek - do sklenice jeden průměrný stroužek.
- kopr - jeden dva stonky do sklenice.
S křenem by neměl být problém. Je to běžný plevel. Podle tradice roste nejkvalitnější křen na hřbitově. Tam se ovšem nemůžete vypravit s krompáčem a lopatou jenom tak. Pustili by se do vás truchlící pozůstalí a přerazili by vám násadu od krompáče přes pracky, že jim rušíte drahé zesnulé. Proto si výpravu za křenem na hřbitov zorganizujte v noci. Pro větší stylovost zapoměňte na baterku a vemte si lucernu, přes sebe hoďte dlouhý černý plášť. Pokud vás s těmito rekvizitami přistihne na hrobě nějaký truchlící pozůstalý, můžete i přesto kopat v klidu dále, protože z obtěžujícího pozůstalého se pravděpodobně na fleku stane drahý zesnulý.
Když už máte vše připraveno, dejte do každé sklenice jeden vinný list, kus česneku, kopru a křenu a samozřejmě okurky. Každou okurku musíte několikrát propíchnout vidličkou! Bez propíchnutí okurek špatně kvasí a špatně nacucává křenovou a česnekovou chuť z nálevu. Pak okurky zalejte teplým nálevem. Neskládejte okurky do slenice až po okraj. Snažte se, aby měly kvasinky asi centimetr nebo dva místa. Jinak budou mít okurky už za pár dní snahu ze sklenice utéct. Potom sklenice zavíčkujte.
Hotové okurky teď uložte na nepromokavý podklad zatím někam do tepla. Už tak za dva dni začnou okurky kvasit - nálev zmatní a začne pěnit. Pěna je hnusná, škaredá a špinavá, normální člověk by na to nesáhnul ani lžičkou. Nevšímejte si toho, až budou kvašáky hotové, usadí se pěna na dně jako kal a nálev se trochu vyčistí. Zatím ještě není známo, jak donutit kvasící okurky, aby nepřetekly, proto pokud vás napadlo uložit okurky v obýváku někam do rožku na utěrku, asi budete muset sehnat i drátky na parkety.
Až okurky přestanou kypět, uložte je tmavém a pokud možno chladném místě. Když je necháte v teple, neuškodí jim to, jenom jich trochu více zplesniví. S plísní bohužel musíte počítat. Předpokládám, že z těch našich padesáti sklenic jich pět zplesniví. Plíseň poznáte už z dálky - je to mohutný chlupatý bílý škraloup na hladině. Takovou sklenici vyhoďte.
První okurku můžete ochutnat... hmm... jak to bylo vloni?... za čtrnáct dní. Nálev je taky dobrý, ale v jedné domácnosti pijte nálev vždy jen po jednom. Když si s nálevem přiťuknete dva, skončí to domácí bitkou, rozbitýma dveřma od záchodu a plnou pračkou smradlavého prádla.
Dejte si pozor na své blízké. Zvláště manželky mají občas chuť se pochlubit svým známým v práci:
"Představ si, Máňo. Manžel kdesi z Internetu dotáhnul svělý recept na kvašáky. Jo ty nevíš, co jsou to kvašáky! No přece kvašené okurky. Já ti přinesu ochutnat. A řeknu manželovi, ať vytiskne ten recept ještě jednou, to musel psát totální cvok, já jsem se řehonila jako kůň."
Načež nerozvážná manželka druhý den ráno sbalí sklenici okurek do kabelky, mrkne na hodinky, "Šmarjá, to je hodin!" a poklusem na tramvaj.
"Proč na mě všichni tak koukají? Mám puštěné očko na punčoše?"
"V té tramvaji někdo smrdí..."
"Ježíš! Mně teče kabelka!"
