5. duben 1998 |
Odvolávám akci "wanted, reward $1000". Kuprextit už mám, desku
jsem už udělal, vyleptal, osadil, oživil ale nevyzkoušel. Čekám,
až zatvrdne lepidlo, vykopu kanál na elektriku, nebude fučet vítr,
který by mě sfouknul se střechy kurníku i s anténou a Barbucha bude
dostatečně vyběhaná, aby spokojeně chrupkala na dvorku, místo aby
se mě snažila sundat se žebříku, až polezu s parabolou v náručí
dolů. Popis předzesilovače sem nacpu, jenom co to bude fungovat
(hi, docela si fandím) a jenom co to nějak rozumně sesmolím. Opět
ode mě můžete očekávat obrázky v PostScriptu - pokud by to někomu
dělalo problémy přečíst, stačí říct, a překonvertuju to i do gifu.
Mám i jinou příjemnou zprávu. Kamarád tady nedaleko si opatřil
skener. V nejbližší době bych měl mít v počítači fotky, takže vám
konečně budu moci představit Barbuchu, jak ji pánbůh stvořil.
Představil bych i manželku, ale asi by mě zbila, kdybych vám i ji
chtěl ukázat takovou, jak ji panbůh stvořil.
S manželkou jsme dneska vytáhli kola a vyrazili provětrat
Barbuchu. To psisko je hotový sprinter a běhání vedle kola
zbožňuje. Přímo na ní vidím, jak si říká: "Konečně se ten pán
pohybuje trochu rozumným způsobem! To, jak se ploužil posledně, to
bylo nechutné."
Docela jí to jde. Vloni v létě, ještě byla malá, jsem ji učil
utíkat vedle nohy. Pomaličku se courat, to jí šlo, ale vždycky,
když jsem zrychlil, tak si myslela, že si s ní chci hrát a začala
po mě skákat. Spravilo to až pár nechtěných kopanců, čtrnáct dní
otravného běhání s vodítkem a pytlík piškotů. Teď už Barbucha
kluše slušně na vodítku i vedle kola.
Bohužel se to dneska moc nevyvedlo. Barbucha se poněkud zapoměla u
čehosi mimořádně zajímavého, zatím jsem jí trošku ujel, a když se
mě snažila dohnat, v plném sprintu narazila na drát, který na
kraji louky zůstal z elektrické ohrady na krávy. Lidi, to byl
kotrmelec! Barbucha se dobelhala po třech ke mě, manželka měla
slzy na krajíčku a ani mě nebylo nejlíp. Naštěstí byl drát dost
tlustý, takže se Barbucha nepořezala, nic si nezlomila a za pár minut
zase trajdala vesele po všech čtyřech. Doufám, že příště bude
koukat líp na cestu.
Ale jedno vám povím. Zakopnout v takové rychlosti já, tak mi na
čtrnáct dní naskáče na nikoliv nepodstatné části těla silniční
lišaj. A to bych ještě dopadnul dobře. Holt, padal bych z větší
výšky.
|