28. únor 1998	Zvítězil jsem nad zlými vlnami! Na vzdálenost více než 38 tisíc kilometrů jsem slyšel družici Meteosat! Konvertor mi pracuje. Hurá hurá hurá. Takže co jsem všechno zkoušel: metrovou yagi - nic. Ofsetovou parabolu, ozařovač 4el yagi - nic. Poskládal jsem si generátor 1.7 GHz, naladil vstup, znovu parabola - nic. Nakonec jsem sletoval dvě plechovky od tenisáků a udělal ozařovač feed horn. Připojil k parabole - nic. Hmmmm. Nic lepšího už ale nemám. Tak co teď. Pootočil jsem jádrem v oscilátoru a na jednom místě se mi tak zdálo... že by? Trošku tady poklesla hladina šumu. Zkusil jsem otočit anténou. Zdá se, že to reaguje. Ale stejně tak dobře to může být i moje fantazie vybičovaná touhou po úspěchu. No, zdá se, že není. Ten signál tam skutečně je!       Doladil jsem vstupní filtr, takže signál byl už jasně patrný. Ale nic moc, čekal jsem odstup S/N aspoň 15 dB a tohle je tak tak rozeznatelné. Padlo mi oko na kabel od antény k předzesilovači. Půl metru. Brrr. Zkrátit.       Hodina v tahu, kabel necelých 10 cm, signál moc nepoporostl. V předzesilovači mám GaAs tranzistor z bůhvíjakého konvertoru na satelitní TV. Že bych tam dal jiný? Nepomohlo to. Původní neznámý tranzistor cestoval do předzesilovače zpět. Trošku jsem upravil indukčnosti v předzesilovači, takže signál možná trochu vyrostl. Taky mi párkrát spadla anténa, tak jsem zatloukl do země kolík a anténu připevnil.       Pak mě napadla ta správná myšlenka. V konvertoru je možnost regulovat emitorový odpor vstupního tranzistoru. Po vytočení na maximální hodnotu signál vylezl úplně fantasticky. Jsem nadšen. Úroveň signálu je sice pro počítač dost malá, ale pro experimenty je dostačující. Zkusím sehnat větší parabolu - průměr metr dvacet by mohl mít o šest dB větší zisk.