Byl jsem se před chvilkou podívat na zákryt Aldebarana měsícem.
Těsně před zákrytem to na obloze vypadalo asi jako na obrázku.
Měsíc byl přizdobený krásnou třpytivou hvězdou, jakoby mu někdo
pověsil diamantovou náušnici.
Jsem takový astronom amatér na baterky, a to hodně vybité baterky. Ale takovou podívanou, zvlášť, když je venku nebe jako vymalované, si nenechám ujít. Celá ta paráda se odehrála chvilku před devátou večer. U mě to bylo přesněji ve 20:51 a něco. Xephem se mi už teď nechce startovat a kolik bylo přesně hodin, to na těch svých tikitálkách v té tmě stejně moc nepoznám. Když mi Aldebaran zmizel, mrknul jsem na hodinky a pěkně dlouhou dobu jsem pátral po vteřinové ručičce. Prostě - zase jsem narazil na svůj starý problém s hodinama. V hodinářství sice člověk koupí kde co, ale nic, co by mu umožnilo čas měřit, ne jenom odhadovat, hi. Mít v ruce stopky, změřil bych okamžik zákrytu lépe než na sekundu přesně.
