26. únor 1998 |
Povídal mi známý, že jeho známý koukal v pátek na hokej s Kanadou.
Dlouho se nic nedělo a potom "Góóóóóól. Česká republika vede v
semifinálovém utkání olympijských her nad Kanadou 1:0. Zlato máme
na dosah ruky!" šílí televizní komentátor. Jojky, kvůli
tomuto stálo známému mého známého vzít si dovolenou, aby si
mohl zakřepčit u televize. Ale utkání pokračovalo. Těsně před
koncem... nééé, Kanaďani vyrovnali. Dalších deset minut
nastavovaného zápasu. Stále 1:1. Po sedmdesáti minutách hry ještě
stále není rozhodnuto. Budeme bojovat o zlato? Budeme bojovat o
bronz? Známý mého známého má nervy k prasknutí.
Rozhodčí nařizuje trestné střílení. Kanadský brankář se staví do
brány, náš první hráč se rozjíždí.... a známému mého známého
vypnuli elektriku.
To jenom tak pro pobavení, jinak mi moc zábavně není. Nohy mě
nechcou nést, v hlavě buší permoníčci, leze na mě škaredá zlá
chřipajzňa.
|