"Peťo?"
"No?"
"Proč máš na stropě toho pavouka?"
"On tam loví mouchy a komáry."
"A kdo loví mouchy a komáry?"
"Ten pavouk přece!"
"A proč?"
"Co proč?"
"Proč loví mouchy a komáry?"
"Protože je žere."
"Aha." Krátká odmlka, aby strávil novou informaci a pak další dotaz:
"A pavouk žere mouchy a komáry?"
A takhle je to pořád. Myslím, že majitelům podobných stvoření není třeba nic vysvětlovat blíže.
Do ZOO v Ostravě jsem jel vždycky jenom autobusem. To se na ÚAN vleze do podchodu, pod zemí se jde až úplně na konec a potom doleva nahoru na točnu trolejbusů. Tramvají se do ZOO člověk nedostane, nevedou tam koleje. Tentokrát jsem jel vlakem. Pro malého to byl veliký zážitek - ještě nikdy neměl příležitost jet vlakem a tuším, že ani nikdy neviděl velké vlakové nádraží. Do ZOO se dá jet trolejbusem i přímo z hlavního nádraží v Ostravě.
V Ostravě hned vedle točny trolejbusů jsem objevil modelářskou prodejnu. Mám daleko k tomu, abych stavěl nějaké letadlo, ale už asi rok se různě po hračkářstvích a modelářských prodejnách snažím pro toho malého pazgřivce sehnat letadlo Komár na gumu. Vzpomínám, že když jsem byl malý, tak jsem takové letadlo měl a byl jsem z něj úplně paf. Tentokrát se povedlo. Prodavačka suverénně vytáhla igelitový pytlík s letadlem, chtěla jenom padesát korun. Už jsme to byli vyzkoušet. Myslím, že malý Mirek bude mávat rukama ještě večer, až si ho jeho taťka bude na motorce odvážet domů.
Ještě trochu k tématu: "Mateřská láska je to, co brání matce, aby své děti nezaškrtila už v kolébce."
Včera večer jsem pobíhal s mobilem po domě a hledal aspoň náznak signálu. Úspěšný jsem byl až v posledním půdním okénku ve střeše, ke kterému jsem se pracně vyšplhal přes vratký stůl. Je to fajn. Zkusím se na Internetu podívat po nějaké technické specifikaci aparátků pro Paegas a vyrobit nějakou anténu. Doufám jenom, že konektor vzadu na Motorole 160 je díra pro anténu...
