26. leden 1999 |
Vložil jsem do mechaniky cédéčko. Minuta, dvě... počítač se snažil
stříbrný kotouček nějakým způsobem přežvýkat... nic.
I vložil jsem jiné cédéčko. Minuta, dvě... ještě usilovnější
přežvykování... zase nic.
Do třetice všeho dobrého - vložil jsem třetí cédéčko.
Minuta, dvě... Hurá.
Nicméně radost byla předčasná. U výpisu adresáře jsem skončil.
Nepřečetl jsem jinak ani bajt.
Co teď? Koupit novou mechaniku? Mrknu do ceníku.... brrrr..... ani
omylem. Nic se kupovat nebude. Tahle mechanika už mi slouží pět let,
bude sloužit dalších pět!
Vypnul jsem počítač, vytáhnul sadu křížových šroubováku, vyjmul jsem
mechaniku a jal se ji rozebírat na prvočinitele. Plechové obložení,
dvířka, herdek, kde je ten laser? Asi tady, ale jak se k němu dostat?
Hlavolam jsem rozebíral dobře půl hodiny.
Nakonec jsem se úspěšně dopracoval až k čočce. Zanesená jako jetel.
Jen jsem přes ni přejel hadříkem namočeným v lihu a prokoukla jako
vyleštěné okno před vánocema.
Další půlhodinu jsem mechaniku zase dával dohromady. Nakonec jsem ji
zabudoval zpět do počítače. Dal jsem ji tam dobře? Neobrátil jsem
někde dráty? Pro jistotu se schovám pod stůl. Rukou šmátrám po
vypínači... LUP. Výbuch se nekonal. Opatrně jsem vykouknul z pod
stolu. Z počítače se nekouří a mechanika na mě mrká ledkou.
Teď ještě, aby skutečně fungovala.
Dopadlo to dobře. Mechanika teď čte i cédéčka, o kterých jsem si
myslel, že se na ně v životě nepodívám. Stal se tak ze mě odborník na
velkokapacitní média. Až budete mít třeba problém s pevným diskem,
obraťte se s důvěrou na mě. Vytáhnu sadu šroubováků, pucvol, líh...
|