Zpet Index Go Home Vpred

25. srpen 1998 Dovolená utíká. Dva dni jsou za mnou. Včera jsme byli v Ostravě kupovat různá hejblata. Všecko to nestojí ani za zmínku, krom jedné věci. Manželka v jednom zlatnictví vyhrabala za pár stovek stříbrný prsten. Je to v podstatě jen masivní stříbrný kroužek, do kterého snad staří Řekové či snad Inkové dlátem vyrazili prapodivné značky. Pak strčili prsten do vajíčka a až zčernal, přeleštili jej opět do stříbrného lesku. Černé zůstaly pouze vyražené motivy a škrábance. Moc se mi to líbí. Holt budu chodit s dalším kusem stříbra omotaným kolem prstu.
      Dneska jsme byli v Teplicích nad Bečvou. Jeli jsme se podívat do Zbrašovských aragonitových jeskyní a na Hranickou propast. Zbrašovské jeskyně jsou svým způsobem světový unikát. Návštěvnost tam asi příliš velká není, protože jeskyně nemají takovou popularitu, jako třeba jeskyně moravského krasu u Brna, jsou poměrně malé a především nejsou pěkné. Postrádají jakoukoliv krápníkovou výzdobu. Jeskyně vymlela částečně dešťová a částečně mořská voda, o velmi zajímavé a jinde neviděné usazeniny na stěnách se postarala minerálka. Jeskyně jsou dosti zamořené kysličníkem uhličitým, na mnoha místech je cedule se zkříženými hnáty, lebkou a nápisem ve smyslu "Dál nelezte! Upadnete, nevstanete, zhebnete!"
      Díky zvýšené koncentraci kysličníku uhličitého je také až do odvolání uzavřena dosti velká část jeskyní pro veřejnost. Trochu mě to zklamalo. Párkrát už jsem tam byl a je to tam zajímavé.
      Ve výkladu mě zaujala jedna věc. Jeskyně vznikly už v prvohorách. Netušil jsem, že jeskyně jsou tak staré útvary. Myslel jsem, že na vymletí solidní jeskyně a výrobu krasové výzdoby stačí doba řádově desítky až stovky tisíc let. Zase jsem o cosi chytřejší. Ale stejně bych přivítal, kdyby mě někdo poučil. Zkusím najít nějakou knížku.
      Na kopec k Hranické propasti jsem se vyškrábal potřetí, ale dnes poprvé jsem viděl až na hladinu jezírka. Tentokrát mi nikdo nezakázal sejít po schůdcích dolů, abych se mohl podívat na "dno". Záměrně to píšu v uvozovkách, protože na dno Hranické propasti dosud nikdo nenarazil. Hladina jezírka je tuším 69 metrů pod úrovní terénu. Potom propast pokračuje pod vodou šikmo dolů - zapoměnte na změření dna olovnicí. Potápěči se dostali tuším do 165 metrů pod hladinu a zatím dosažená hloubka je 274.5 metru. Neberte tyto údaje jako spolehlivé. Lovím je ze své chatrné paměti a navíc ani na různých informačních letáčcích vyvěšených přímo u propasti nebo u jeskyní jsem nenašel dva shodné údaje. Přesto je propast v České republice bezkonkurenčně nejhlubší a prý snad nemá konkurenci v celé střední Evropě. Proč ne, pokud za střední Evropu budeme uvažovat to Evropské území, na kterém není hlubší propast, než v Hranicích.
      Propast není velká. Já jsem nikdy žádnou jinou propast neviděl, takže nemůžu soudit. Jenom manželka vyjádřila podiv na tím, jak je Hranická propast malinká proti Macoše a trochu jí v ten moment uniklo, že co Hranická propast ztrácí na rozloze, to zase bohatě nažene na hloubce.
Bavil jsem se se "švagrem" (žije s mou sestrou na hromádce):
"Německá doga je původně pes chovaný pro lov medvědů, ne?"
"Jó, je to možné."
"A Barbucha by si troufla na medvěda?"
"Tak to nevím, ale kdybych měl někde v lese potkat mědvěda, tak bych psa nechal, ať si loví co chce, a já bych vzal rychle nohy na ramena!"
e-mail