25. srpen 1998 |
Dovolená utíká. Dva dni jsou za mnou. Včera jsme byli v Ostravě
kupovat různá hejblata. Všecko to nestojí ani za zmínku, krom
jedné věci. Manželka v jednom zlatnictví vyhrabala za pár stovek
stříbrný prsten. Je to v podstatě jen masivní stříbrný kroužek, do
kterého snad staří Řekové či snad Inkové dlátem vyrazili prapodivné
značky. Pak strčili prsten do vajíčka a až zčernal, přeleštili
jej opět do stříbrného lesku. Černé zůstaly pouze vyražené motivy
a škrábance.
Moc se mi to líbí. Holt budu chodit s dalším kusem stříbra
omotaným kolem prstu.
Dneska jsme byli v Teplicích nad Bečvou. Jeli jsme se podívat do
Zbrašovských aragonitových jeskyní a na Hranickou propast.
Zbrašovské jeskyně jsou svým způsobem světový unikát. Návštěvnost
tam asi příliš velká není, protože jeskyně nemají takovou
popularitu, jako třeba jeskyně moravského krasu u Brna, jsou
poměrně malé a především nejsou pěkné. Postrádají jakoukoliv
krápníkovou výzdobu. Jeskyně vymlela částečně dešťová a částečně
mořská voda, o velmi zajímavé a jinde neviděné usazeniny na
stěnách se postarala minerálka. Jeskyně jsou dosti zamořené
kysličníkem uhličitým, na mnoha místech je cedule se zkříženými
hnáty, lebkou a nápisem ve smyslu "Dál nelezte! Upadnete,
nevstanete, zhebnete!"
Díky zvýšené koncentraci kysličníku uhličitého je také až do
odvolání uzavřena dosti velká část jeskyní pro veřejnost. Trochu
mě to zklamalo. Párkrát už jsem tam byl a je to tam zajímavé.
Ve výkladu mě zaujala jedna věc. Jeskyně vznikly už v prvohorách.
Netušil jsem, že jeskyně jsou tak staré útvary. Myslel jsem, že na
vymletí solidní jeskyně a výrobu krasové výzdoby stačí doba řádově
desítky až stovky tisíc let. Zase jsem o cosi chytřejší. Ale
stejně bych přivítal, kdyby mě někdo poučil. Zkusím najít nějakou
knížku.
Na kopec k Hranické propasti jsem se vyškrábal potřetí, ale dnes
poprvé jsem viděl až na hladinu jezírka. Tentokrát mi nikdo nezakázal
sejít po schůdcích dolů, abych se mohl podívat na "dno". Záměrně to píšu
v uvozovkách, protože na dno Hranické propasti dosud nikdo
nenarazil. Hladina jezírka je tuším 69 metrů pod úrovní terénu.
Potom propast pokračuje pod vodou šikmo dolů - zapoměnte na
změření dna olovnicí. Potápěči se dostali tuším do 165 metrů pod
hladinu a zatím dosažená hloubka je 274.5 metru. Neberte tyto
údaje jako spolehlivé. Lovím je ze své chatrné paměti a navíc ani na
různých informačních letáčcích vyvěšených přímo u propasti nebo u jeskyní
jsem nenašel dva shodné údaje. Přesto je propast v České republice
bezkonkurenčně nejhlubší a prý snad nemá konkurenci v celé střední
Evropě. Proč ne, pokud za střední Evropu budeme uvažovat to
Evropské území, na kterém není hlubší propast, než v Hranicích.
Propast není velká. Já jsem nikdy žádnou jinou propast neviděl,
takže nemůžu soudit. Jenom manželka vyjádřila podiv na tím, jak je
Hranická propast malinká proti Macoše a trochu jí v ten moment
uniklo, že co Hranická propast ztrácí na rozloze, to zase bohatě
nažene na hloubce.
Bavil jsem se se "švagrem" (žije s mou sestrou na hromádce):
"Německá doga je původně pes chovaný pro lov medvědů, ne?"
"Jó, je to možné."
"A Barbucha by si troufla na medvěda?"
"Tak to nevím, ale kdybych měl někde v lese potkat mědvěda, tak
bych psa nechal, ať si loví co chce, a já bych vzal rychle nohy na
ramena!"
|