23. leden 1998	S manželkou jsme dneska poprvé vařili v papiňáku (pro nepoučené - v tlakovém hrnci). Manželka z toho má panickou hrůzu, to zcela zjevně po svojí mamince. Někde jim někdo nakukal, že papiňák s oblibou bouchá a že pak je třeba vymalovat celou kuchyň. Tak jsem teda nachystal primalex, štětku, kyblík zelí, brambory a klobásu, posledně tři jmenované ingredience podle návodu manželky naházel do hrce a položil hrnec na kamna. Pro celou rodinu to byl zážitek a všichni mi sborově líčili, jak se těší na malování. Nezúčastnila se toho pouze Barbucha (to je pes, vlastně fena). Odpoledne jsem ji prohnal a teď tvrdě spala.       Podle návodu k hrnci to mělo po několika minutách vařit. Protáhlo se to asi na půlhodinu - všichni jsme pěkně znervóznili a já jsem chodil poslouchat k hrnci, jestli už to v něm bublá. Občas jsem drcnul do ventilu, ale v hrnci jakoby se nic nedělo. Zbytek rodiny, zklamán zjištěním, že z malování nic nebude, se uložil k televizi.       Chtělo to trochu víc přiložit do sporáku. Hrnec se po půlhodině probudil velice hlasitě. Začalo v něm bublat, ventil mírně syčel a po pár minutách hrnec pustil páru. Barbucha se vyděsila, koukala jak čerstvě vyoraná myš, a bylo na ní vidět, že je s nervama úplně mimo. Manželka vystartovala od televize, chlácholila Barbuchu a snažila se ji zároveň udržet, ať neuteče, a zároveň se schovat za kredenc, kdyby se snad chtěl hrnec roztrhnout a rozhodit po kuchyni svůj obsah.       Dopadlo to dobře. Máme teď hrnec zelňačky a pokud nám s tím nepomůže Barbucha, budeme jíst zelňačku ještě za týden.