23. duben 1998 |
Mám psa "hrdinu". Nedaleko odtud je uprostřed polí a luk samota a
za samotou stojí vykotlaný zbytek kmene veliké prastaré hrušky (či co to
bylo za strom). Barbucha tam ještě nikdy nebyla a ani nic
podobného neviděla. Začala na kmen blafat. V kruzích obcházela
kmen, protože se jí zdál mimořádně nebezpečný. V žádném případě se
mi nezdálo, že by byla ochotná jít provést průzkum přede mnou.
Když už musíme jít naokolo, tak ať si k tak nebezpečnému stromu
lezu sám. Na co si to psisko myslí, že asi tak mám takhle veliké
psisko!?
Hodinám se ukývalo kyvadlo. Leží teď na dně hodin. Místo
rozvážného tik.... tak.... tik.... tak.... jedou hodiny jako
šílené: tiktaktiktaktiktaktiktak.
|