| |
| 1. duben 1998 |
Máme na dvorku králíkarnu. V králíkarně králíky. Přesněji - králíky...
hmmmm, jak se to říká? Jo, králíky ženského pohlaví. Je jaro, tak
ony králice mají malinké králíčky. Ovšem jedna chudinka králice už
pár dní akorát sedí v rožku (to mi připomíná jednu básničku,
napíšu na konci), nežere, nehýbe se, jenom těžce dýcha a o mladé
zájem nejeví. Tak teda krmíme devět malých (mě se zase vybavuje
písníčka o devíti malých černoušcích) králíků dudlikem. Takoví se
prý pak špatně zabíjejí:
"Jmenujou se ti králíci nějak?" "Ne, proč by se měli králíci nějak jmenovat?" "Aha. Tak ten, co jsem ho krmil, se jmenuje Břeťa." "A proč Břeťa?" "A jak by se měl jinak jmenovat?" "Teda ty si blbec. A jak ho chceš poznat?" Načež jsem strčil hlavu do krabice - dočasné králíkárny: "Halóóóó, kerý z vás je Břeťa?" Nemá to se mnou manželka lehké. A tady ta slíbená básnička, autor neznámý: Sedí myška v rohu, |
|