Zpet Index Go Home Vpred

19. srpen 1998 Začínám to tady nějak flákat. Pořád trajdám s Barbuchou někde venku. Je pěkně a už není takové vedro. S Barbuchou chodíváme do údolí Něčínského potoka. Už je to skoro ve vojenském prostoru, lidí tam je málo, skauti a podobná drobotina zmizeli, takže je tam klid.
Manželka si vymyslela mobilní telefon. Šance, že by SPT (význam zkratky je Společnost Proti Telefonovaní) někdy dotáhnul dráty až k nám, je celkem minimální. Asi před půl rokem jsme tam posílali přihlášku. Dlouho se nic nedělo, tak jsem tam zavolal: "Ta paní, co to vyřizuje, má tento týden dovolenou. Ještě pár dní počkejte, mělo by vám přijít vyrozumění."
      Tak jo, tak jsme pár dní (asi tři týdny) čekali na vyrozumění. Přihláška přišla zpět s poznámkou, že je vyplněná blbě. Opravili jsme vše, o čem jsme si mysleli, že by se paní z Telecomu nemuselo líbit a poslali přihlášku zpět. Jak říkám, šance, že by sem k nám dostaly z Telekomu dráty, je minimální. Zatím se k nám nedostalo ani vyrozumění o přijetí přihlášky.
      V sousední dědině v těchto dnech rozkopávají ulice a chodníky a tahají telefonní kabely od domu k domu. Bohužel podle naší starostky kopáči nebudou kopat až k nám. Jediná šance - mobilní telefon.
      Jenže v obchodě nás čekalo překvapení: "Já jsem úplně vyprodaný, včera jsem prodal poslední dva telefony, přijďte v pátek." V dalším obchodě nám ukázal aspoň jeden telefon Siemens za osm a půl tisíce (měl jsem s sebou sedm). Aspoň jsem si ho prohlédnul a vyslechnul si školení od prodavače. Telefon byl pěkný, ale moc drahý a navíc mě naprosto odradila baterie. Zaprvé byla příliš malá (kolik ampérhodin se vleze do prostoru asi tak 0.5x5x5 cm?), za druhé byla navržena speciálně pro ten telefon. Vím, jakým problémem jsou akumulátory v noteboocích, a čekal bych, že i v tom telefonu baterka během jednoho dvou let odejde a budu muset koupit novou. Jestli se ještě bude vyrábět a jestli nebude dražší, než nový telefon. Druhý telefon Motorola, který mi ukazoval (na obrázku), byl více než o dva tisíce lacinější, větší a především se daly použít normální tužkové akumulátory. Nebylo co řešit.
      Náhodou jel kolem zrovna autobus, který nás vzal na nákup do Nového Jičína. Tam jsme prolezli asi pět obchodů s podobnými vergly - nikde mi nedali tak fungované školení jako u Slováka v Odrách, ale v každém obchodě jsem byl ujištěn, že když přijdu v pátek, prodají mi telefony třebas dva. Ceny zhruba vyrovnané, rozdíly maximálně kolem tisícovky - většinou nahoru, proti Odrám. Děkuji. Pokračování v pátek.
Nakonec jeden vtip, ale neříkejte ho doma manželce. Určitě by zcela převrátila smysl vtipu, až by ho vykládala kamarádkám:
Dva chlápkové sedí u bazénu a čučí do vody na hlavy koupajících se lidiček:
"Vidíte támhle te hnusný odporný ksicht? Tak to je moje manželka... a to je jenom špička ledovce."
e-mail