Opět jsem zrušil toporo na motyce. Fungl nové.
V neděli jsme byli sázet stromky a motyka padla hned na první
díře. Dejte mi do ruky sekeru, krompáč, motyku - cokoli, co má
dřevěnou násadu - a já to za chvilku zlámu. Nemyslete si, že bych
snad posiloval. Prostě jakýmsi záhadným způsobem dokážu využít
vady materiálu.
Udělal jsem další exemplář nízkošumového předzesilovače a zlikvidoval další GaAs fet. Stejně to šumí o dost víc, než bych si představoval. Já už nevím.
Konečně jsem nacpal nějaké fotky do počítače. To, co tady vedle vidíte, to je Barbucha. Větší fotku sem nedám, Barbucha je moje i na fotce. Je to asi jediná za něco stojící fotka. Barbucha je na té fotce stará necelého půl roku. Vyfotit rozumným způsobem tak neposedného čokla je zcela nemožná věc. Pokud budete někdy někdo mít tak šílený nápad a budete se snažit vyfotit štěně německé dogy, připravte se na to, že na jednu solidní fotku padne deset filmů.
Místo Barbuchy vám můžu nabídnout v rozlišení 1024x768 bodů západ slunka focený přes jakési bejlí (nejsem botanik) pěkně obalené ledem. Fotil jsem to tuto zimu. Musel jsem si k tomu lehnout na záda a kdybych měl trošku větší nohy, tak by byly na fotce vidět taky. Zima se mnou klepe ještě teď, jenom když si na to vzpomenu.
Upozorňuji, že v případě fotografií nejsem dobročinná osoba. Fotku si můžete strčit jako podklad pod svoje Wokýnka, ale jinak není určená pro volné použití. Nesnažte se tu fotku upravovat, zveřejňovat a podobně.
Slíbená fotka - 1024x768, asi 60 KB jpeg.
