18. listopad 1998	Připravil jsem se na létavice dokonale. Pořád jsem si říkal "bude škaredě, bude škaredě, bude škaredě...", abych nebyl zklamaný příliš. Přesto... včera ráno, když jsem jel do práce, bylo beznadějně zataženo. Ale stejně jsem musel několika lidem vysvětlovat, že to, co cestou do práce na obloze viděli, byly skutečně Leonidy a ne světlice. Panejo. Považovat meteor za světlici!       Do postele jsem šel brzo. Budík jsem si natáhnul na jednu hodinu v noci. Probudil jsem se o půlnoci. Vykouknul jsem z okna. Zataženo. Přesto jsem vylezl z postele. Venku jasno nebylo, ale úplně zataženo taky ne. Takřka stále byla vidět Capella, Prokyon, Perseus a občas horní část Orionu. Hurá. S hlavou zakloněnou jsem stál na cestě, sněžilo mi na brýle, mrzly mi nohy a pořád nebylo vidět vůbec žádný meteor.       Po dvou hodinách jsem rezignoval. Šel jsem domů. Poslední pohled na oblohu... támhle se přehnal meteor! Takže existují!       Ach jo. Až mi bude třiašedesát, budu mít více času, tak vylezu na mráz podruhé, na celou noc, podívat se na druhou Leonidu. Dvě Leonidy (jedna v roce 1998, druhá 2031), tomu už se přece dá říkat roj, no ne? Když přimhouřím jedno oko, skoro bych to mohl nazvat i jako drobná meteorická děšťová přeháňka.