13. rijen 1998 |
Dneska to možná bude dneska pro vás trošku divoké počtení.
Aby vám to nebylo líto, je třeba vás informovat, že pro mě to je
zase divoké psaní. Mám na uších nasazené sluchátka a do sluchátek
huláká Nirvana. Naštěstí jsou sluchátka sfázovaná, takže mi pouze
hlava cloumá ze strany na stranu. Jó, to kdyby membrány sluchátek
pracovaly proti sobě....
Sluchátka jsem kdysi koupil za nekřestanské peníze. Tehdy ještě
komunistické. Dodnes tvrdím, že to byly velmi dobře investované
peníze. Na sluchátka jsem poslouchal dlouhou dobu, než při
nějakém malovaní přestalo jedno sluchátko fungovat. Rozebral jsem
mušle, přeměřil dráty, přezkoušel vestavěné repráčky... po
proplakaném týdnu jsem rozbil prasátko a šel koupit nová
sluchátka.
Asi před rokem vyhrabal z harampádí, které jsem sebou přivezl do
Luboměře, sluchátka můj malý synovec:
"To hraje?"
"Ne, to nehraje."
"Proč to nehraje?"
"Nevím, je to pokažené."
"Proč je to pokažené?"
"Nevím, prostě to přestalo fungovat."
"Proč to přestalo fungovat?"
"Nevím, něco se tomu stalo."
"Proč to neopravíš?"
No jo vážně, proč to neopravím? Opravil bych, kdybych jen tušil, co tomu
je! Na druhou stranu, víc to už zkazit nemůžu. I rozebral jsem nefunkční
sluchátko, vytáhl repráček, smutně zjišťuji, že skutečně nefunguje...
hernajs, vždyť se nehýbe membrána! Že by se vevnitř něco zadřelo?
Zvítězily ve mě ničitelské pudy a pustil jsem se nůžkama do
papírové memrány. Což byl šťastný nápad, protože jediný pohled na
štěrbinu v magnetu ukázal, co se stalo. Spodní polovina magnetu se
odlepila, posunula a skřípla kmitačku.
Nastříhanými proužky filmu jsem kmitačku vycentroval, mezi magnety
kápnul trochu epoxidu, položil na horké kamna a nechal ztvrdout.
Membránu, kterou jsem nůžkama zlikvidoval, jsem udělal z
obyčejných novin a chemoprenem ji přilepil ke gumovému okraji.
Sluchátko je jako nové. Dovnitř se nikdo dívat nebude a zvenku
nebo podle přednesu nikdo nic nepozná. Funguje to takhle už asi
rok.
Jednou, až už mi bude skutečně zle, přehodím vývody jednoho
repráčku, takže začnou pracovat proti sobě... nasadím na uši...
zatnu zuby...
pustím si něco hóóódně hlasitého od Nirvány... a vzniknuvším tak
přetlakem budu zprůchodňovat rýmou zacpaný nos.
Původně jsem chtěl psát o něčem úplně jiném. Meteosat 7 dolů posílá
zajímavé informace. V těchto dnech (JD 283 až 288, nechce se mi to
přepočítávat) mezi 11:46 až 12:06 se nevysílá, protože slunce je v místě
vysílače (tuším Darmstadt) v zákrytu s družicí. Ještě v době, kdy jsem o
Meteosatu pouze uvažoval, jsem přemýšlel, jak je to se signálem, když
je družice blízko slunce. Teď už to vím. Nevysílá se.
V přibližně stejné době (kolem rovnodennosti) v čase kolem půlnoci
vstupuje družice do zemského stínu. V této době se také nevysílá. Palubním
akumulátorům by to prý nedělalo dobře na jejich zažívání. Průchod
zemským stínem trvá podstatně delší dobu, než přiblížení ke slunci
- asi hodinu a půl. Noc pro družici nastává denně už od 1. září.
Kdy opět družice přestane procházet zemským stínem, mi není známo.
|