13. leden 1999	Před rokem jsem tady psal, jak se Barbucha bála papiňáku. Před týdnem jsem psal, jak je pro mě důležité se dobře napapat a nabumbat. O bumbání jsem už psal, dneska tedy o papání. Papiňák ještě nevybouchnul, tak to spojím dokupy, třeba to bude ke čtení. Já vím a chápu to - čtivější by bylo, kdybych sem nepsal recepty, ale líčivě popisoval, jak jsem po výbuchu hrce škrabal maso se stropu a s Baruchou musel navštívit psího psychiatra.       Do hrnce nalejte vodu, hoďte tam mrkev, celer, česnek, kus hovězího... tedy, tohle jsem tam viděl. Snad jsem na nic nezapoměl. Já do toho hrnce jenom na chvilku nakouknul a tohle všechno tam plavalo. Pak to zadeklujte a uvařte. Až začne hrnec syčet, nechte mu tak hodinu.       Zatím to vypadá jako návod na normální hovězí polévku. Ono to taky nic jiného není. Operace mňam mňam začíná teprve teď. Na talíř rozmačkejte stroužek česneku, nastrouhejte sýr, posypejte trochou drceného kmínu a zalijte horkou polévkou. A to je všechno - můžete bagrovat.       Jo a ještě nakonec: česnek mi rozhodně nesmrdí... pokud táhne ze mě.