Zpet Index Go Home Vpred

13. květen 1998 Byli jsme odpoledne s manželkou a Barbuchou na malé pracovní procházce dědinou. Barbucha při té příležitosti krásně vylekala nějakého malého kluka. Blížili jsme se ke stodole, ve které kdosi řezal dřevo. Barbucha pobíhala od ničeho k ničemu, najednou zahnula do stodoly a zmizela nám z očí za hromadou dřeva. "Tý brďo, doga! Ondro!" Zatím jsme došli za hromadu. Ondra stál před stodolou a nechápavě koukal, o čem mu to tatínek vykládá. Barbucha stála těsně za ním. "Barbucho, pocem!" Kluk pochopil, že doga je pes a asi ho najde někde za sebou, otočil se a leknutím nadskočil o půl metru - koukal přímo do tváře našemu krásném malému pejskovi.
e-mail