11. únor 1998	Manželce bylo včera poněkud chřipkovitě a rýmovitě, tak jsem jí navrhnul, ať se jde večer naložit do horké vody, že jí zatopím v koupelně. To je potřeba - normálně se koupeme jenom v sobotu a o vánocích. Ne, že bychom zanedbávali hygienu, ale maximálně tak vlézt do sprchy a honem z té ledárny pryč.       Sundal jsem poklici z kotle, otočil kohoutkem, voda zarachotila a už za mnou stála teta (právě odrodila kočku): "Vy budete topit? Já vám zatopím, to nemusíte děuat."       Ráda se angažuje. Ne, nepotřebuju zatopit. Mě, ogara z paneláku, bude učit topit! Šel jsem si naštípat třísky. Jen jsem vytáhnul paty z koupelny, vynášela popel.       "To nemusíte štípat třísky, já vám dám kus PePa", a za chvilku už mi cpala na rošt do kamen kus po petroleji smrdícího čehosi. Brrr, oheň se naštěstí rozhořel i přes ten smrad - nezadusil se. V kamnech se krásně rozhořelo, nacpal jsem tam dřevěných špalíků a spokojeně na čtvrt hodiny zmizel z dosahu tety.       Neutekl jsem jí. Když jsem šel přiložit, předběhla mě: "Já vám přiuožím, kvůli tomu sem nemusíte chodit. To mysuíte, že su tak blbá a nevím, že do kameň sa musí přikuádat?"       Já to s ní vzdávám. Zamiloval jsem se. Zamiloval jsem se do počítače. Přivezli k nám na zapůjčení Sun. Nevím přesně, co je to zač - bedna jako bedna - ale prý jsou v tom dva procesory UltraSparc, 256 MB paměti, není to o moc větší, než obyčejné PC a je to fantasticky rychlé. Doma mám 386DX, v práci na stole Pentium. Pravda, nějaký rozdíl mezi 386 a Pentiem je patrný, ale rozhodně není rozdíl takový, abych začal uvažovat o tom, že bych snad svoje domácí výpočetní středisko modernizoval. Pentium je muziky málo, peněz moc. Kolem Pentia se dělá moc humbuku.       Tohodle Suna miluju. Zanedlouho bude Valentýna. Nemá Sun v programu něco jako podporu zamilovaných? Není nějaká možnost dostat tuhle mašinku na stůl. Hmmm. Ja vím. Asi ne.