Meteorologická družice Meteosat 6


Družice Nedávno byla vypuštěna družice Meteosat 7. Meteosat 5 byla přesunuta nad Atlantik a na její místo nastoupila družice Meteosat 6. Signál se vysílá na dvou kanálech: 1691 MHz a 1694.5 MHz. Vysílač na družici má vyzářený výkon 52 dB nad miliwattem. Po své cestě dlouhé přes 38 tisíc kilometrů je už signál velice unavený a slaboučký. Družice na 137 MHz je možné slyšet v podstatě na kus drátu, ale pro příjem v pásmu 1.7 GHz je potřeba už dosti kvalitní anténa.
Na kmitočtu 1691 MHz se neustále vysílají data formátem Wefax. Obrázky nejsou vysílané v přímem přenose. Družice vysílá výstupy ze svých senzorů do řídícího střediska v Darmstadtu rychlostí tuším (nevím) 160 Kbit na kmitočtu 1694.5 MHz. Tam je přežvýká počítač - opatří je obrysy pobřeží, doplní souřadnicovou síť, hlavičku a popisky a pak se signál ze země vysílá opět na družici, která jej znovu pošle dolů. Celý disk je rozdělen do devíti čtverců, nevysílá se obrázek celého disku. Dále se dost často vysílají poměrně detailní obrázky Evropy.
Na kmitočtu 1694.5 MHz se data formátu Wefax posílají pouze občas. Vysílají se obrázky z jiných satelitů (Japonsko, USA), obrázky celého disku apod.
Anténa Anténa je přímo klíčovou součástí přijímací aparatury. Já používám normální ofsetovou parabolu s rozměry asi 60 krát 70 centimetrů. Ofsetovou parabolu přede mnou snad ještě nikdo nepoužil a pokud ano, tam o tom zapoměl poreferovat. Jako ozařovač používám kulatý feed horn podle knížky "The satelite experimenter's handbook" by Martin Davidoff. Průměr 13,3 cm, délka 26 cm, vzdálenost anténky 6,6 cm ode dna plechovky, délka anténky 4 cm. Udělat takovou plechovku je kumšt a práce k zbláznění. První exemplář jsem udělal ze dvou plechovek od tenisáků, ale už za čtrnáct dní nabrala plechovka na střeše krásnou rezavou barvu. Nyní mám ozařovač udělaný z kuprextitu. Kuprextit zamozřejmě nelze stočit, takže plechovku netvoří dokonalý válec, ale dvanáctihran. Zkoušel jsem do plechovky zapájet v řadě za sebou v odstupech lambda/4 tři další "direktory" - délkou doladitelné šrouby. Byla to celkem zbytečná námaha. Pokud se takto dá docílit nějakého zlepšení, rozhodně to nestojí za tu práci. Plechovka je na držáku umístěná hodně u paraboly, anténkou zhruba v ohnisku. Neexistuje sice místo, kde by nefungovalo - je možné mít plechovku umístěnou třeba o patnáct centimetrů dál - ale existuje místo, kde to funguje podstatně líp. Předzesilovač mám přilepený přímo na ozařovač - bez jakýchkoliv konektorů.
Přijímač Přijímač používám stejný, jako pro příjem satelitů na 137 MHz. K tomu jsem si poskládal konvertor na 1.7 GHz. Oživit konvertor i podle návodu není triviální. Je naprosto nutný čítač a velmi mi pomohlo přednastavení vstupních obvodů pomocným vysílačem na 1.7 GHz (krystal 187.666 MHz s řadou násobičů až na 1691). Do stavby jsem se pustil s velkou sebedůvěrou a po měsíci jsem už měl těžkou hlavu, že mi konvertor nechodí. Vedlejší produktem je pro mě jednoduchý čítač do 1.3 GHz, který jsem si byl nucen vyrobit pro oživení.
Software Stacionární družice posílá dolů mohutný a neustávající proud dat. Můj dosavadní systém pro příjem obrázků ze satelitů NOAA je zcela nevyhovující. Pustil jsem se do výroby programu pro prostředí X11. Zájemci si můžou stáhnout pracovní verzi. Upozorňuji, že je to verze skutečně pracovní a neočekávejte, že bude zrovna na vašem Linuxu fungovat. Taktéž nečekejte nové verze.
Ne tak zajímavý, ale podstatně funkčnější je obdoba téhož programu pro povelovou řádku. Obrázek se nevykresluje přímo na obrazovce, ale ukládá se na disk, až když je kompletně přijatý. S programem mám jediný problém - rychlost procesoru. Synchronizace na začátek snímku je časově dost náročná (je to blbě napsané, ne že by 386 byla pomalá), takže dost často přijde obrázek rozbouraný. Naštěstí se to dá velmi jednoduše ošetřit "externím bafrováním". Program je také schopen synchronizovat hodiny počítače podle vysílaného snímku, pokud se pouští s root právy.
S hotových snímků pak dokážu vyrobit kompletní disk země jednoduchým skriptem WholeDisk a animaci Evropy programem WXanimace. Pro animaci potřebuji balík mpeg_encode z počítače sunsite.unc.edu. Pro oba skripty je nutný balík PBM plus, což se ovšem dá předpokládat na většině novějších instalací Linuxu.
Signál z družice Meteosat je podstatně zpracovatelnější, než z NOAA. Signál přijímám se stálou (zatím nevyhovující) úrovní, nechybí signál pro začátek a konec snímku, nemusím filtrovat šum, obrázek má předem definované rozměry, není důležité přesné načasování, prostě problémů je méně.
Jinak lze samozřejmě použít program JVFAX pro DOS. Pro mě je to řešení zcela nepřijatelné - spolu příjmem satelitních obrázků chci na počítači dělat občas ještě i něco jiného.