8. listopad 1998 |
Barbucha coby německá doga není patřičně konstruovaná do bahnitého
terénu, neb nedisponuje blatníky. K tomuto závěru jsem dospěl
včera, když jsem s Barbuchou neprozřetelně vyrazil na procházku do
polí.
Nejde pouze o to, že by zadníma tlapama vyhazovala bahno - směrem
na mě - ale i o její zálibu v povalování. Vybrala si hned první
kaluž bahna obohacenou kravincem a zamazala si celý hřbet. Těžko
by někdo odhadoval její barvu. Po zaschnutí zesvětlala ještě víc a
vypadala jako dvorek, který před několika dny opustilo hejno slepic
po několikaletém stálem pobytu.
Koupil jsem si sopránovou zobcovou flétnu. Kdysi dávno jsem na to
hrával, tak jsem vyhrabal staré noty a začal se učit zase. Flétna
stála sto sedmdesát korun - řadí se tak mezi velmi levné nástroje.
Původně jsem měl v úmyslu koupit flétnu altovou - o něco větší a s
hlubším tónem, ale ne za cenu kolem tisícovky. Na to moje pískání
by stačila i vrbová píšťalka.
Často tady vypadává elektrika. Dneska taky - čučím na televizní
noviny, žvýkám kus chleba s kusem tvrdého sýra, čaj a okurek, když tu
najednou blik a tma a zhaslo světlo, zrovna když chci ukousnout
další kus chleba. Všichni se začali shánět po svíčkách a po
baterce, jenom já a Barbucha jsme měli jiné starosti.
Barbuchu nenadálá tma a shon vytáhli z pelechu, tak šla se podívat,
jestli jsem se v té tmě neztratil. Skočil jsem naslepo po konvici
s čajem, aby mi ji snad Barbucha nesundala se stolu ocasem a byl
jsem moc rád, když Barbucha odešla kontrolovat dalšího člena
domácnosti.
Moje přílišná starost o konvici s čajem se mi vymstila.
Když se konečně rozsvítilo světlo, zůstal mi pouze chleba
v ruce a na talíři okurek. Sýr nenávratně zmizel v Barbušiných
útrobách.
Snažím se trochu zoptimalizovat některé věci v Xpr. Zatím jsem si
to akorát pěkně rozvrtal.
|