8. červen 1998 |
Počítal jsem, kolik hesel si musím pamatovat. Je jich dost:
- Běžné pracovní konto v UNIXu doma a v práci.
Pod tímto heslem doma i správcuji.
- Správcovské konto v UNIXu v práci.
- Heslo do Windows NT v práci. Není stejné jako heslo do UNIXu.
Mechanismus (nepíše se zprávně mechanizmuz?), jakým ukládá UNIX
hesla, je dobře známý.
UNIX totiž žádné heslo nikam neukládá. Jak ukládají hesla
Windows NT, to je velká záhada. Aspoň pro mě. Heslo se ukládá
zcela určitě - pamatuje si to, jak se naposledy připojovaly
sdílené disky. Na tuto operaci je heslo nutné zcela
bezpodmínečně.
- Administrátorské heslo pro Windows NT. NT používám pouze jako
pracovní stanici, bez jakýchkoli životně důležitých dat.
- Heslo na různé šifrované disky. Toto heslo je tak
tajné, že nechci riskovat, že ho napíšu někam omylem místo
jména. Navíc jeho změna je mírně řečeno pracná. Proto se liší
ode všech ostatních hesel.
- Heslo na poštovní server ok2pid.ampr.org.
- Heslo sem na www.qsl.net - bylo mi přiděleno. Nevymyslel jsem
si ho sám, ale bylo vytvořeno nějakým šíleným šumovým
generátorem. Čtrnáct dní jsem se ho učil zpaměti.
- Heslo na připojení Internetu.
- Možná jsem na nějaké méně používané heslo zapoměl, kdo ví...
Za pár dní budu bezmocně čučet někde na login a klepkat do kláves:
"heslo1... ladka1... katka1... monika1... unix... password...
co tam jenom bylo?"
Do Budějovic spadly dvě stihačky.
Dva policajti, jeden na levém břehu, druhý na pravém břehu, hulákají
po sobě:
"Hej, jak se dostanu na druhou stranu?"
"Šak si na druhéj straně!"
|