2. únor 1998	Včera jsem uklidil Barbuše boudu. Za týden tam ta potfora dokáže nastřádat kostí asi jako z půlky mamuta. Barbucha mi u toho nesmí asistovat, nechce být sama a nemůžu od ní čekat, že bude trpělivě přešlapovat na dvorku a poštěkávat po kolemjdoucích, zatímco já jsem v její boudě. Co kdybych jí tam chtěl něco ukrást?       Zapomněl jsem jí přes vchod přehodit deku, ať na ni netáhne. Dneska jsem jsem vrahem, který by klidně nechal chudinku Barbuchu zmrznout. Jenom Barbucha nic neříká a když mě vidí, vrtí ocasem, jakoby se nechumelilo. Popravdě ono se sice nechumelí, ale je minus patnáct. A pokud Barbucha bude tím ocasem mydlit ze strany na stranu, jednou sejme nějaký květináč v chodbě a pak někdo sejme ji. Sranda bude, jestli tím ocasem sundá kaktus. Pak možná nebude následovat výprask, ale celá rodina sesedne kolem Barbuchy a budou ji litovat a krmit piškotama a vytahovat z ocasu ostny...       ... a já budu tím vrahem, který ji pustil do blízkosti tak nebezpečného květináče...