29. listopan 1998	Začal jsem se učit podvojné účetnictví. V Postgresu jsem si udělal pár jednoduchých tabulek, pro pořizování jsem si udělal jednoduchý program a založil jsem si imaginární firmu. Vložil jsem do firmy spousty peněz, hromadu jsem utratil, hromadu jsem vydělal, nakoupil různý materiál, založil bankovní konto, z materiálu vyrobil fůru krásných věcí, které jsem pak prodal. V SQL jsem si udělal několik dotazů - kolik je na kterém účtu, pohyby na účtu, výpis deníku, výpis zisků a nákladů a tak jsem mohl sledovat, jak hospodařím. Hmmmm, ekonomie je zajímavá věc. Dostal jsem se k tomu, že mám na imaginárním bankovním kontě imaginárních deset tisíc, nežiju si špatně, ale účetně jsem dvacet tisíc v mínusu. Byli jsme dnes s Barbuchou v Odrách. Je obdivuhodné, jak psi dokonale poznají, že se něco děje. Pečlivě jsme Barbuchu uložili v kuchyni na gauč. Ne, že bychom ji nechtěli vzít s sebou, to bylo pouze opatření, aby tu chvíli, než se oblečeme, nezavazela a nezdržovala. Chilku se psisko tvářilo, že teda bude spát. Sama v kuchyni nebyla, rodičové byli s ní a dělali jí pomyšlení. V jiné místnosti, přes dvoje zavřené dveře, jsme se začali chystat na cestu. Barbucha to poznala i přes ty dvoje dveře. Myslím, že přesně v okamžiku, kdy jsem se začal soukat do kalhot, její trpělivost přetekla, vystartovala ke dveřím a začala výt. Jak to poznala?