23. duben 1998	Mám psa "hrdinu". Nedaleko odtud je uprostřed polí a luk samota a za samotou stojí vykotlaný zbytek kmene veliké prastaré hrušky (či co to bylo za strom). Barbucha tam ještě nikdy nebyla a ani nic podobného neviděla. Začala na kmen blafat. V kruzích obcházela kmen, protože se jí zdál mimořádně nebezpečný. V žádném případě se mi nezdálo, že by byla ochotná jít provést průzkum přede mnou. Když už musíme jít naokolo, tak ať si k tak nebezpečnému stromu lezu sám. Na co si to psisko myslí, že asi tak mám takhle veliké psisko!?       Hodinám se ukývalo kyvadlo. Leží teď na dně hodin. Místo rozvážného tik.... tak.... tik.... tak.... jedou hodiny jako šílené: tiktaktiktaktiktaktiktak.