19. srpen 1998 |
Začínám to tady nějak flákat. Pořád trajdám s Barbuchou někde
venku. Je pěkně a už není takové vedro. S Barbuchou chodíváme do
údolí Něčínského potoka. Už je to skoro ve vojenském prostoru,
lidí tam je málo, skauti a podobná drobotina zmizeli, takže je tam
klid.
Manželka si vymyslela mobilní telefon. Šance, že by SPT (význam
zkratky je Společnost Proti Telefonovaní) někdy dotáhnul dráty až
k nám, je celkem minimální. Asi před půl rokem jsme tam posílali
přihlášku. Dlouho se nic nedělo, tak jsem tam zavolal:
"Ta paní, co to vyřizuje, má tento týden dovolenou. Ještě pár dní
počkejte, mělo by vám přijít vyrozumění."
Tak jo, tak jsme pár dní (asi tři týdny) čekali na vyrozumění.
Přihláška přišla zpět s poznámkou, že je vyplněná blbě. Opravili
jsme vše, o čem jsme si mysleli, že by se paní z Telecomu nemuselo
líbit a poslali přihlášku zpět. Jak říkám, šance, že by sem k nám
dostaly z Telekomu dráty, je minimální. Zatím se k nám nedostalo
ani vyrozumění o přijetí přihlášky.
V sousední dědině v těchto dnech rozkopávají ulice a chodníky a
tahají telefonní kabely od domu k domu.
Bohužel podle naší starostky kopáči nebudou kopat až k nám. Jediná
šance - mobilní telefon.
Jenže v obchodě nás čekalo překvapení:
"Já jsem úplně vyprodaný, včera jsem prodal poslední dva telefony,
přijďte v pátek."
V dalším obchodě nám ukázal aspoň jeden telefon Siemens za osm a
půl tisíce (měl jsem s sebou sedm). Aspoň jsem si ho prohlédnul a
vyslechnul si školení od prodavače. Telefon byl pěkný, ale moc
drahý a navíc mě naprosto odradila baterie. Zaprvé byla příliš
malá (kolik ampérhodin se vleze do prostoru asi tak
0.5x5x5 cm?), za druhé byla navržena speciálně pro ten
telefon. Vím, jakým problémem jsou akumulátory v noteboocích, a čekal
bych, že i v tom telefonu baterka během jednoho dvou let odejde a
budu muset koupit novou. Jestli se ještě bude vyrábět a jestli
nebude dražší, než nový telefon. Druhý telefon Motorola, který mi ukazoval
(na obrázku), byl více než o dva tisíce lacinější, větší a především
se daly použít normální tužkové akumulátory. Nebylo co řešit.
Náhodou jel kolem zrovna autobus, který nás vzal na nákup do Nového
Jičína. Tam jsme prolezli asi pět obchodů s podobnými vergly -
nikde mi nedali tak fungované školení jako u Slováka v Odrách, ale
v každém obchodě jsem byl ujištěn, že když přijdu v pátek, prodají
mi telefony třebas dva. Ceny zhruba vyrovnané, rozdíly maximálně
kolem tisícovky - většinou nahoru, proti Odrám. Děkuji.
Pokračování v pátek.
Nakonec jeden vtip, ale neříkejte ho doma manželce. Určitě by zcela
převrátila smysl vtipu, až by ho vykládala kamarádkám:
Dva chlápkové sedí u bazénu a čučí do vody na hlavy koupajících
se lidiček:
"Vidíte támhle te hnusný odporný ksicht? Tak to je moje
manželka... a to je jenom špička ledovce."
|