18. listopad 1998 |
Připravil jsem se na létavice dokonale. Pořád jsem si říkal "bude
škaredě, bude škaredě, bude škaredě...", abych nebyl zklamaný
příliš. Přesto... včera ráno, když jsem jel do práce, bylo
beznadějně zataženo. Ale stejně jsem musel několika lidem
vysvětlovat, že to, co cestou do práce na obloze viděli, byly
skutečně Leonidy a ne světlice. Panejo. Považovat meteor za
světlici!
Do postele jsem šel brzo. Budík jsem si natáhnul na jednu hodinu v
noci. Probudil jsem se o půlnoci. Vykouknul jsem z okna. Zataženo.
Přesto jsem vylezl z postele. Venku jasno nebylo, ale úplně
zataženo taky ne. Takřka stále byla vidět Capella, Prokyon,
Perseus a občas horní část Orionu. Hurá. S hlavou zakloněnou jsem
stál na cestě, sněžilo mi na brýle, mrzly mi nohy a pořád nebylo
vidět vůbec žádný meteor.
Po dvou hodinách jsem rezignoval. Šel jsem domů. Poslední pohled
na oblohu... támhle se přehnal meteor! Takže existují!
Ach jo. Až mi bude třiašedesát, budu mít více času, tak vylezu na
mráz podruhé, na celou noc, podívat se na druhou Leonidu. Dvě
Leonidy (jedna v roce 1998, druhá 2031), tomu už se přece dá říkat
roj, no ne? Když přimhouřím jedno oko, skoro bych to mohl nazvat
i jako drobná meteorická děšťová přeháňka.
|