12. červenec 1998 |
Mám občas šílené nápady. Když jsem dával dokupy přijímač na satelitní
snímky, plánoval jsem, co dalšího ještě zkusím. Zvětším anténu,
zmenším šum předzesilovače tekutým dusíkem, místo přijímače na
frekvenční modulaci postavím přijímač s detekcí amplitudovou a
budu hledat na obloze pulsary. Prošňupu Internet, najdu nějaký
program, který dokáže vyfiltrovat z šumu užitečný signál a možná
objevím signál mimozemské civilizace. Když se nebude dařit,
zvětším anténu, ochladím předzesilovač tekutým heliem a zkusím to
znova. Prostě jsem cvok.
Jenže po přečtení jednoho článku o hledání mimozemských
civilizacích mi došla jedna věc. Pokud nás chtějí mimozemšťané
slyšet, bude nejlepší, když budou pátrat po naší civilizaci v
pásmu metrových vln, na kmitočtech od 50 do 800 MHz. Pravděpodobně
žádné jiné vysílání, které se dostane skrz atmosféru, není
silnější, než televizní vysílání právě v tomto kmitočtovém
rozsahu. Televizní signál se vysílá amplitudovou modulací.
Zabrané pásmo je sice dost veliké, takže celkové rozložení výkonu
pro mezihvězdnou komunikaci není vhodné. Ale televizní vysílání
nemá potlačenou nosnou vlnu a právě do kmitočtově velmi úzkého
pásma nosné vlny je soustředěna veliká část výkonu. Právě tato
nosná vlna by mohla jít zaregistrovat, říkají si hledači
mimozemských civilizací, a v naději natáčejí svoje antény k nebi.
Stačí, když mimozemšťané budou používat podobný televizní systém.
Jsem skeptik. Jsem skeptik právě z toho důvodu, že předpokládám,
že mimozemský vývoj přenosu informací se bude ubírat podobným
směrem jako na zemi. Místa v ethéru je stále méně a méně a dokonce
v družicovém pásmu 10 až 12 GHz, které se zdá být velmi široké,
začíná být velice těsno. Místo frekvenční modulace, která má z
hlediska modulace amplitudové podobné vlastnosti - televizní
signál také vytváří výkonové špičky v úzkém kmitočtovém pásmu - se
začíná používat digitální komprimovaná modulace. Signál zabere
menší šířku pásma a vysílané spektrum signálu připomíná díky
vysoké komprimaci šum. Navíc se i v pozemní síti vysílá pouze
menšími výkony - lapat televizi na garnyž už si může dovolit pouze
ten, kdo žije poblíž beznadějně zastaralého vysílače na kmitočtech
kolem 55 MHz. Družicová televize na garnyžové antény zanevřela
úplně a pro příjem je nutná anténa s velmi vysokým ziskem a
minimálním šumem - jinými slovy špičkové technické vybavení,
pracující na hranicích fyzikálních možností.
Tendence používat užší pásma je desítky let patrná ve sdělovací
technice. Dávno pryč jsou doby, kdy se v radioamatérském provozu
používala amplitudová modulace. Kdo nemá SSB, neexistuje. I
frekvenční modulace přešla ze šířky kanálu 25 kHz na kanál široký
pouze 12.5 kHz. Paketové vstupy rychlostí 1200 Bd se šířkou pásma
12.5 kHz jsou z tohoto hlediska beznadějně zastaralé a budou
doufám velmi brzy nahrazeny rychlostí 9600 při stejné šířce pásma.
Moderní způsoby přenosu prostě preferují vysokou komprimaci a maximální
využití přírodních zdrojů. Signál je rovnoměrně rozprostřený do
celé použité šíře kanálu a připomíná šum. Pryč jsou nosné vlny,
pryč je koncentrace výkonu do úzkého pásma. Za dalších sto let
mimozemšťané - doufám - nebudou mít z naší Země co slyšet.
Maximálně tak ještě zvýšenou hladinu termického šumu v neobvyklém
pásmu. Co potom hledáme na obloze my?
|