11. únor 1998 |
Manželce bylo včera poněkud chřipkovitě a rýmovitě, tak jsem jí navrhnul,
ať se jde večer naložit do horké vody, že jí zatopím v koupelně. To je
potřeba - normálně se koupeme jenom v sobotu a o vánocích.
Ne, že bychom zanedbávali hygienu, ale maximálně tak vlézt do
sprchy a honem z té ledárny pryč.
Sundal jsem poklici z kotle, otočil kohoutkem, voda zarachotila a
už za mnou stála teta (právě odrodila kočku):
"Vy budete topit? Já vám zatopím, to nemusíte děuat."
Ráda se angažuje. Ne, nepotřebuju zatopit. Mě, ogara z paneláku, bude učit
topit! Šel jsem si naštípat třísky. Jen jsem vytáhnul paty z koupelny,
vynášela popel.
"To nemusíte štípat třísky, já vám dám kus PePa", a za chvilku už mi cpala
na rošt do kamen kus po petroleji smrdícího čehosi. Brrr, oheň se naštěstí
rozhořel i přes ten smrad - nezadusil se. V kamnech se krásně rozhořelo,
nacpal jsem tam dřevěných špalíků a spokojeně na čtvrt hodiny zmizel z
dosahu tety.
Neutekl jsem jí. Když jsem šel přiložit, předběhla mě:
"Já vám přiuožím, kvůli tomu sem nemusíte chodit. To mysuíte, že su tak
blbá a nevím, že do kameň sa musí přikuádat?"
Já to s ní vzdávám.
Zamiloval jsem se. Zamiloval jsem se do počítače. Přivezli k nám
na zapůjčení Sun. Nevím přesně, co je to zač - bedna jako bedna -
ale prý jsou v tom dva procesory UltraSparc, 256 MB paměti, není
to o moc větší, než obyčejné PC a je to fantasticky rychlé.
Doma mám 386DX, v práci na stole Pentium. Pravda, nějaký rozdíl
mezi 386 a Pentiem je patrný, ale rozhodně není rozdíl takový,
abych začal uvažovat o tom, že bych snad svoje domácí výpočetní
středisko modernizoval. Pentium je muziky málo, peněz moc. Kolem
Pentia se dělá moc humbuku.
Tohodle Suna miluju. Zanedlouho bude Valentýna. Nemá Sun v
programu něco jako podporu zamilovaných? Není nějaká možnost
dostat tuhle mašinku na stůl. Hmmm. Ja vím. Asi ne.
|