O mně 


 
Své první radioamatérské spojení jsem udělal v prosinci 1974 v radioklubu OK2KHF. Na 80 metrech se stanicí HB9AMY. Bylo to v rámci přípravy na RO a dozor mi tehdy dělala Zdeňka Vondráková OK2BBI.
Tehdy to bylo na přijímači Lambda 5 a s vysílačem, jehož autor byl manžel Zdeňky Franta OK2VF.

Tehdy už jsem měl své posluchačské číslo (OK2-19491) a pilně poslouchal na zpětnovazebním audionu se dvěmi elektronkami EF80 a výměnnými cívkami na všechna pásma. Tento přijímač jsme si hromadně vyráběli v radioklubu, v kurzu rádiových operátorů pod vedením již zmíněného Franty OK2VF.
Chodil natolik dobře, že jsem jej pak celou svou OL kariéru používal v pásmu 160m.

Měl jsem 14 a od té doby mne už radioamatérské vysílání neopustilo. V 15 letech jsem odešel na internát do učení a nějaký čas navštěvoval radioklub OK1KNH v Praze. V roce 1977 jsem na několik měsíců (do svých 18. narozenin) získal OL koncesi (OL7AVX). Za asi 8 měsíců jsem udělal hlavně na 160 m asi 800 spojení. S 10W příkonu nebo méně. Mohlo se tehdy omezeně i na 144 MHz, ale zařízení pro toto pásmo jsem neměl a k půjčenému jsem se dostal jen jednou. Alfou a omegou provozu byla telegrafie. Vzpomínám na dlouhá odpolední spojení otevřenou řečí s mnoha jinými OL/OK. Zahraničních stanic bylo velmi málo, protože pásmo 160m bylo tehdy povoleno jen asi ve 12 evropských zemích a na DX stanice měl tehdy málokdo.


V lednu 1978 mi skončilo OL a musel jsem na zkoušky. Ty jsem udělal v dubnu 1978 v Praze Holešovicích. Tehdy jsem tam potkal Otu Halaše OK2BRR, předválečného radioamatéra, který někoho doprovázel na zkoušky. K 1.11.1978 jsem dostal povolení a značku OK2BMU, třídu C a mohlo se začít.

Někdy v té době jsem propadl provozu na VKV. S vypůjčeným Petrem 104 a s přijímačem EK10 a doma udělaným konvertorem nevalných parametrů jsem začal jezdit. Na Ostravsku byl dostupný tehdy jediný moravský převaděč OK0D na Lysé hoře v Beskydech. Ten byl centrem provozu, kde se domlouvaly skedy a pokusy na přímá spojení. Jezdil jsem CW a FM, proti SSB stanicím, kterých začalo docela přibývat, také AM.
Větší provoz a tím šance udělat i nějaké delší spojení býval hlavně o závodech a tehdy asi začal i můj zájem o závodní provoz na VKV. To ale neznamená, že jsem nejezdil nějaké závody už jako OL na 160m. Prefix OL7 byl v době mých začátků docela vzácný a tak zájem o spojení se mnou byl.
 
V roce 1986 jsem byl už ženatý a přestěhovali jsme se z Havířova do Ostravy-Poruby.
Přišla rodina, zaměstnání a další povinnosti, ale vysílání a radiotechnika mě neopustila.
V roce 1988 jsem se konečně rozhoupal a udělal si zkoušky na třídu B. Měl jsem z toho radost, i když mi moc k ničemu nebyla. Mohl jsem ale na všechna pásma a tak se trochu rozšířily možnosti. To už jsem měl po vojně i po vysoké škole, během níž jsem moc nevysílal. 
V roce 1989 přišly politické změny. Vždycky když někdo začne mluvit o 17.listopadu 1989, tak se ho zeptám jestli ví co se ten stalo. Když začne odpovídat něco o Národní třídě, tak ho přeruším a oznámím mu, že toho dne byla Aurora a daly se večer dělat pěkná spojení do Skandinávie. Holt jsou amatéři a amatéři.

Nedlouho po příchodu demokracie následoval zákaz radioamatérského provozu na 1,8 a na 28MHz včetně VKV. Bylo to nějaké opatření při válce o Perský záliv. Naštěstí to netrvalo dlouho.
 
Následovala třída A a pořízení mého prvního továrního zařízení. V roce 1993 jsem si koupil na setkání v Laa ojetou IC-735, kterou mám mimochodem dodnes a nechodí vůbec špatně. Tehdy jsem vedle VKV začal jezdit trochu víc zase i na KV a i na VKV jsem více začal zajímat o DX provoz a druhy šíření, které DX-ing umožňovaly (polární záře, sporadická E apod.).




V roce 2008 jsem si uvědomil, že značku OK2BMU mám už 30 let. No je to děs. V deníku mám dosud asi 31 tis. spojení, což není mnoho, ale úplně málo snad také ne. Nejvíc jich přibývá nyní provozem CW, na který nedám dopustit, ale nevyhýbám se ani ostatním módům. I když musím poznamenat, že digi módy si asi nechám na dobu až budu špatně slyšet.

Od roku 1971 až do roku 2002 jsem byl členem havířovského radioklubu OK2KHF, kde jsem nějaký čas byl i vedoucím operátorem. Myslím že značka OK2KHF už bohužel zanikla. Alespoň podle webu ČTÚ tato značka už není přidělena.
Odešel jsem do porubského radioklubu OK2KOS, kde jsem dosud. Jde o nejstarší radioklub v kraji a o jeho vzniku a historii, stejně jako historii radioamatérského hnutí v kraji se zajímám a nějaké poznatky budou zveřejněny i na tomto webu.

V druhé polovině 90.let jsem se začal zajímat o provoz paket rádio. Ve své době velmi progresivní druh provozu jsem vždycky vnímal jako významnou podpůrnou činnost pro to hlavní: KV a VKV provoz, zejména DX a závody a možnost předávání zpráv ostatním radioamtérům ve velmi krátkém čase. Po roce 2000 jsem stal sysopem paketového uzlu na Vysoké škole báňské - technické universitě v Ostravě (OK0NTU) a vytvořil jsem i uzel v radioklubu OK2KOS (OK0NOS). Dneska zdá se, že význam paket rádia pomalu upadá a "válcuje" ho stále dostupnější a levnější Internet.

Moje technické vybavení mé stanice bude popsáno v rubrice Technika.


Hlavní  strana