5 - 6. 7. 2003
OK1VFA - 432 MHz
Toto povídání začínám psát už na
konci školního roku. Napadlo mě, že bych mohl
přesvědčit svého desetiletého syna Honzu, aby si
zkusil udělat pár spojení v Polním dnu mládeže.
Jen jsem nevěděl, jak zlákat počítačového
maniaka, aby odložil klávesnici a přestal
mžourat do monitoru a chopil se mikrofonu.
Vzpomněl jsem si na počátek pubertálních let a
zkusil léčku s akcí pod širákem pouze pro
chlapy, vaření v kotlíku na ohni a nehrozícím
mytí rukou a zubů, natož nohou. To zabralo. A
když jsem k tomu přidal radioamatérskou hlášku, že postavíme
velký antény na louce a pak až na někoho houkne,
že s ten "spadne ze židle", tak jsem zaznamenal
kapitální úlovek. A nevěřili by jste, jak
imaginární představa pádu ze židle dokáže nabrat
v hlavě dítěte konkrétních rozměrů. Druhý den
jsem se dozvěděl, že o tom přemýšlel a určitě
jede. No a od těch chvil začíná plánování co
sbalit, jak se bude vařit, stavět stan a antény.
A taky tréning spojení "na hubu" doma v obýváku.
Jsem zvědav, jak to bude vypadat za týden, až
přistaneme s autem na kopci na louce. Správný
polňák začíná přece ve čtvrtek. Oheň, buřty,
pivo, víno...no myslím, že letos to bude spíš
nějaká limča, ale alespoň budeme moct z rána
vstávat s rosou a začít stavět monstra...
Je středa večer, téměř sbaleno. Nastala však
lehká komplikace v podobě vypadlé plomby a
několika bezesných nocí, než jsem -
obdobně jako skoro každý koho znám - dostal
odvahu a došel si k zubaři. Teď už je odvrtáno a
mám pocit jako bych vyhrál ve sportce - zase mám
na nějakou dobu od skřípějící vrtačky pokoj.
Původně jsem myslel, že budu hrdina a vydržím to
až po závodě, ale když jsem viděl, že se má
ochladit, tak to nešlo, to bych nemohl otevřít
na kopci ani pusu.
Takže nyní už jen drobnosti narovnat do auta a v plné
pohodě zítra nastartovat a huráá na kopec.
...pokračování po závodě...
A je po závodě, teda spíš už
úterý večer, když píšu naše zážitky. Nebyl jsem
jaksi schopen je napsat hned v neděli a to z
jednoho klasického důvodu. Tak nějak totiž
funguje zákon o zachování energie - když se něco
daří je velice pravděpodobné, že něco nebude tak
úplně v pořádku. A nebylo. Většinou jsem
nastydlý a nemůžu mluvit nebo podobně. Ale
tentokrát se z vypadlé plomby, o které jsem
psal, vyklubal úplně jiný problém, jež byl
příčinou bolesti. Vzbouřily se moudráky na pravé
straně a to hned oba najednou. Né že by rostli,
spíš jen tak provokovali. Než mi to všechno
došlo byl pátek večer a to rozhodně nepoletíte
přes víkend někam k neznámému zubaři. Naštěstí
to zachránila docela slušná zásoba Ibuprofenu,
ale i tak to bylo peklo. No a tím jsem u toho,
proč píšu až dnes, sedím tu a proplachuju si
zuby vodou. V pondělí ráno s hlavou jako škopek
jsem došel k zubaři a ten bez mrknutí říká
jestli nechci alespoň jeden rovnou vytáhnout.
Zatrnulo mě, ale díky tomu, že nebyl čas na
rozmyšlenou, jsem nestačil odporovat a za deset
minut jsem už šel k domovu o zub lehčí. Teď
cítím, že to bude chtít ven i ten druhý a tak
než si půjdu hrát zítra na tvrďáka, musím dopsat
jaké to vlastně na těch závodech bylo.
O počasí a podmínkách asi nemá
smysl psát, zažili jsme si je všichni stejně na
vlastní kůži a myslím, že nikde nebyla vyjímka
oproti klasickému počasí během subregionálů za
posledních x let.
Veškeré přípravy a stavba
proběhly už v pátek, takže v sobotu to už byla
pohodička. To šlo podle plánu. Jen stavba trvala
poněkud déle. Dávali jsme nové a doufejme lepší
kabely, no a aby nic nešlo jednoduše, ještě při
testech na zemi kmital předzesilovač. Naprosto
záhadně a nedefinovatelně, prostě chvíli jo a
chvíli ne. Odborná vysokofrekvenční laborace v
polních podmínkách s cejchovaným ladítkem,
uchem, pájkou a blokovacími kondenzátory trvala
asi tři hoďky. Výsledkem bylo umravnění
zesilovače, otázkou zůstalo jak vlastně
poslouchá. Podle ucha se zdálo že jo, ale jeden
nikdy neví.
A je to tady. Sobota odpoledne. Honza si odjel
první závod. Polní den mládeže na 70cm. Celkem
udělal 45 spojení, za což dík všem, kteří ho
zavolali a dali body. Soutěžících stanic bylo
žalostně málo a tak celý závod visel na
dobrodincích rozdávajících body. Důležitý bylo
taky rozpálené nadšení, které se nesmí nechat
vychladnout a tak si myslím, že za čtrnáct dní
vyrazíme na nějaký kopeček kolem Hradce na
provozní aktiv.
Velký závod začal docela
normálně, žádné překvapení se nekonalo. Spíš
jsem měl pocit, že na anténě sedí nějaký skřítek
a plaší vlny. Ale bylo to nejspíš podmínkama.
Večer po zhruba stovce spojení byl průměr na
spojení okolo 180km, což mě připadalo
neuvěřitelné, tedy neuvěřitelně divný, protože
od nás do Krušných hor to je cca 240km. Během
noci a neděle se to trochu zlepšilo a na konci
závodu jsem byl mile překvapen z celkového počtu
bodů. Je to zhruba o čtvrtinu více než dělám
obvykle. Rozhodnutí jen bez přestávky se
vyplatilo a taky, jak na to teď koukám, jsem měl
vlastně spojence v podobě bolavých zubů, které
by stejně nedovolily usnout.
No a když to hodnotím celkově,
včetně počtu bodů, vypadá to, že ty podmínky zas
tak blbý nebyly a člověk si to jen vsugerovává?
Výsledek:
Spojení: 195 QSO
Celkem bodů: 45.170
ODX: 869 km PA6NL
Průměr: 231 km/QSO
Uděláno: 10 zemí DXCC, 38 WW lokátorů
Pár fotek:
1. soustředění před závodem
2. po Polním dnu mládeže
3. takhle vypadala obloha v
pátek odpoledne
4. idylka pátečního večera
5. pravé contestové počasí
závody
