| Historie |  |
| Historie | |
Jejich vznik se datuje na počátek devatenáctého století a původně měly pouze hospodářský význam.
Absolutně prvním místem v Alpách, kde došlo ke stavbě umělé zajištěné cesty byl Hoher Dachstein 2 996 m.
Tato cesta zvaná "Dachsteinweig" byla realizována v létě roku 1843.
Nejproslulejší byla tzv. žebříková cesta z Leukerbadu do Albien, kde dřevěnými žebříky zajištěné úseky,
tvořily spojnice mezi horskými vesnicemi. Až v období biedermeieru se staly tyto zajištěné cesty hojně
vyhledávanou turistickou atrakcí a byl tak odstartován jejich další rozvoj.
První opravdu vysokohorské skalní umělé jištění v Alpách, tak jak je známe z dnešní doby, vzniklo roku 1869
( jihozápadní hřeben Grossglockneru po štěrbinu Glocknerscharte ).
Nejstarší zajištěnou cestou Východních Alp - Dolomit je Cesta Hanse Seyfferta ( Hans Seyffert - Weg ),
vedoucí západním hřebenem Marmolády, která byla zřízena v roce 1903.
V období před rokem 1915 vznikla řada Via ferrat u příležitosti různých výročí či na památku známých osobností.
Tragickou kapitolou do historie budování zajištěných cest se zapsala první světová válka ( 1915 - 1917 ).
Bojové linie fronty se táhly přes hřebeny Dolomit a Julských Alp od Ortleru až po řeku Isonzo ( vzdušnou
čarou 380 km ), kde se odehrávala nesmyslná poziční válka. Mnoho exponovaných míst na vrcholech či úbočích,
jež poskytovaly dobré možnosti pozorování či úkrytu před palbou nepřítele, bylo nutné zpřístupnit a propojit.
Vojáci stavěli solidní, spolehlivé zajištěné cesty, ale mnohde se museli uchýlit k provizoriím nahánějícím
hrůzu. Ve skalních masivech byly prostříleny dlouhé, strmé štoly a podzemní chodby ( Lagazuoi, Paternkofel,
Tofana di Rozes ).
Po skončení války začali Italové na místech nejtěžších bojů stavět památníky. Vznikly památkově chráněné zóny
( Zona militare monumentale ).
Dalším obdobím výstavby zajištěných cest byla třicátá léta, kdy horolezci Italského alpského spolku v Trentu
pomocí Via ferrat usnadnili přístup do masivu Brenty.
Po druhé světové válce ( 1939 - 1945 ) se rozšířila síť zajištěných cest v Brentě, takže dnes lze projít celým
masivem od severu k jihu. Dochází k "oživování "části vojenských cest z první světové války k mírovým účelům.
Některé rekonstruované úseky vedou v těsné blízkosti dochovaných, avšak již částečně rozpadlých dřevěných
žebříků - původních vojenských cest. Zde je možné pocítit hrůzu války na vlastní kůži.
Podplukovník ve výslužbě Walther Schaumann z Vídně zdokumentoval textově i fotograficky místa válečných bojů,
zpřístupněná vojenskými zajištěnými cestami. Výsledky své práce pak publikoval ve speciálních průvodcích. V
sedmdesátých letech spolu se členy Spolku přátel Dolomit, začal postupně znovu obnovovat a rekonstruovat staré
vojenské zajištěné cesty a další zajímavé úseky bývalých frontových linií. Tyto cesty známe jako "cesty
přátelství" ( Vie della Pace / Friedenswege ). Dnes je v Dolomitech prostřednictvím zajištěných cest
zpřístupněno naprosto ojedinělé přírodní muzeum, které svou celkovou rozlohou a způsobem realizace nemá zřejmě
v evropském ani světovém měřítku obdoby.
Po druhé světové válce pokračovala výstavba nových zajištěných cest velmi váhavě. Teprve sedmdesátá léta s
přicházejícím růstem ekonomiky s sebou přináší explozivní rozmach alpské turistiky s výstavbou nových Via
ferrat, nejlépe i s horskými chatami.
V poslední době lze při stavbě zajištěných cest pozorovat nový prvek. Cesta nemusí zpřístupňovat pouze nějaký obtížný vrchol, ale spíše ho má zpřístupnit po dostatečně náročném a atraktivním terénu. Cílem se tak stává samotná zajištěná cesta a nikoliv pouze vrchol. Tyto tzv. "sportovní zajištěné cesty" se stávají vhodnou paralelou horolezeckých cvičných terénů. Zajišťují velmi náročné úseky až VI. stupně horolezecké obtížnosti, bez použití žebříků, s minimálním použitím umělých stupů ( kramlí ). Dosud technicky nejtěžším místem zajištěné cesty je 110 m vysoký pilíř na Kaiser Max - Stegu u Zirlu ( VI. stupeň UIAA ).
Pozitivním trendem je snaha o "přirozené" vedení zajištěných cest s minimálním narušováním původního stavu přírody. Zatímco v Západních Alpách se výstavba "klettersteigů"výrazně nerozvíjí, ve Východních Alpách je vysokohorská turistika a lezení po zajištěných cestách uznávaným sportovním odvětvím a plnou součástí horolezectví.
