| Sextenské Dolomity | |
Přijíždíme-li ze severu od příhraničního městečka Toblachu ( Dobbiaco) po silnici 48 bis ( tzv. Velké cestě Dolomit ) směrem ke Cortině d´Ampezzo, projíždíme skalnatou částí zvanou Sextenské Dolomity.
"Sextenerky" představují samostatný horský svět fantastických tvarů. Proslulé jsou zejména díky
světoznámému trojvěží Tre Cime di Lavaredo ( Drei Zinnen ). Nezaměnitelný vzhled "Třech zubů" nesmí chybět na
žádné upoutávce věnované krásám Dolomit. Právě pro svoji popularitu a "hned na ráně" nepatří mezi místa, která
bychom vědomě vyhledávali, toužíme-li po klidu. Záleží na našem rozhodnutí zda-li ponecháme vozidlo dole na
parkovišti nebo za nemalé mýtné použijeme k dosažení horské chaty Rifugia Auronza asfaltové silnice. Výchozím
bodem trasy kolem Tre Cime je komfortně vybavená chata Auronzo. Za "promenádu" v davu turistů, budeme
odměněni nádhernými panoramatický výhledy na Misurinu a hory v jejím okolí. Samotné věže jsou přístupné pouze
horolezcům, skýtajíce nejnáročnější lezecké terény. Ostatní se musí spokojit pouze s turistikou nebo využít
zajištěných cest na přilehlých skalách ( např. žebříkový výstup po severní straně Toblinger Knoten 2 617 m
nebo dosažení vrcholu Paternkofelu 2 746 m pomocí 400 m dlouhé štoly ). Na severovýchodní straně
Zinnen plató poskytuje útočiště chata Drei Zinnen Hütte, od které se můžeme vydat na některou z Via ferrat
nebo se obloukem vrátit zpět k Rifugiu Auronzo.
Tato oblast patřila v minulosti k místům, kde se odehrávaly jedny z nejkrutějších válečných bitev první světové války. Poskytuje nám fascinující pohledy na místa, kde se odehrávali urputné boje a zároveň nás zahrnuje jedinečnými dojmy této pohádkové krajiny. Tre Cime a zejména pak Paternkofel ( Monte Paterno ) je spojován se jménem vynikajícího horského vůdce a hrdiny z doby bojů na frontě v Dolomitech - Seppem Innerkoflerem. Rodák z horské vesničky Sexten ( Sesto ) tuto krajinu miloval a položil za ni i svůj život. Čtvrtého července roku 1917 padl při pokusu o dobytí vrcholu Paternkofelu, který byl v držení italských Alpinů. Dnes si můžeme připomenout památku Seppa a všech bojovníků válečným chodníkem "De Luca - Innerkofler", nesoucím jméno Seppa Innerkoflera a Itala Piera de Luca, který ochránil vrchol Monte Paterna. Výstupová cesta na Paternkofel vede spodní částí štoly, kterou v těle hory vybudovali Italové za první světové války.
Travnaté náhorní plató poskytovalo v hluboké minulosti jen skromné pastviny pro chov ovcí. Údolí Höhlensteintal, které tvoří západní ohraničení hory, bylo již ve středověku důležitou dopravní tepnou spojující sever s jihem. Teprve od poloviny 18. století se Monte Piano stává důležitým strategickým bodem a dostává se do popředí vojenských zájmů. S vypuknutím první světové války se tato hora stala krutým bitevním polem. Na deset tisíc vojáků našlo smrt v útrobách svých zákopů - kromě mrtvých nebylo vítěze.
Na temeni masivu, připomínajícím stolovou horu, se rozprostírá náhorní plošina, kterou napříč protíná výrazný zářez Forcella dei Castrati. Dva kupovité vrcholy přesahují dvou tisícovou nadmořskou výšku. Severní Monte Piano (2 305 m) byl v držení rakouských horských myslivců, zatímco vyšší jižní kupu Monte Piana (2 324 m) obsadili italští Alpini. Dnes je na temeni hory zřízeno unikátní muzeum války v přírodě. Historischer Rudweg - historická okružní cesta začíná u chaty Rifugio Angelo Bosi, kde je soukromé muzeum s předměty z války a které je snadno přístupné po bývalé válečné italské cestě od jezera Misurina. Trasa míjí zákopy, zbytky drátěných zátarasů a míří vzhůru postupně k oběma vrcholům, jenž nabízejí prý nejhezčí výhledy v Dolomitech. Chceme-li se zúčastnit i prohlídky štol, nesmíme zapomenout kapesní svítilnu.V blízkosti chaty Angelo Bosi se nachází válečné dělo ( tzv. hmoždíř ) z výroby Škodových závodů v Plzni.