| Sella | |
Masiv Selly je svým vzhledem nezaměnitelný s jakoukoliv jinou dolomitskou skupinou. Vysoké vnější stěny tohoto skalního hradu, jsou uprostřed přerušeny širokou skalní lavicí, aby pak ještě jednou stoupaly kolmo vzhůru. Nejvyšším vrcholem skupiny je Piz Boé (3 152 m). Torre di Sella představují vynikající lezecké terény v oblasti třech věží Selly. Masiv se může pochlubit i nejstarší zajištěnou cestou v Dolomitech. "Le Meisules" vedoucí na vrchol Piz Selva (2 941 m), byla vybudována roku 1912 a i dnes patří k těm nejnáročnějším. Zejména prvních 250 výškových metrů vede horolezeckým terénem IV. stupně obtížnosti. Via Attrezzata Cesare Piazzetta dobývající nejvyšší vrchol skupiny, se řadí k nejtěžším zajištěným cestám v Dolomitech. Ze sedla Passo Pordoi po asfaltové silničce kolem válečného památníku Ossario del Pordoi, stoupáme loukami vzhůru k suťovému pásu. Hned na úvod Via ferrata začíná 150 metrovým kolmým nástupem v extrémně těžké skalní stěně, která by bez zajištění odpovídala V. stupni horolezecké obtížnosti. Pokud se všem krátkorukým a krátkonohým podaří překonat tento "oříšek", mají vyhráno. Dále se můžeme už jen těšit na spoustu strmých a převislých míst, vzdušný drátěný mostík, pohádkové výhledy a "řadovými" turisty přecpanou vrcholovou chatičku Rifugio Capanna Piz Fassa. Piz Boé patří mezi nejsnadněji zdolatelný třítisícový vrchol v Dolomitech. Proto nás nesmí překvapit davy odpočatých, slunících se lidiček, nemilosrdně okupujících nevelkou vrcholovou plošinu. Pokocháni nádhernými panoramatickými výhledy, toto místo raději rychle opouštíme, začleněni do proudu rozjásaných "vysokohorských" turistů. Svěžím pochodem překonáváme horní sut´ové plato masivu až Rifugiu Forcella Pordoi. Zde dáváme přednost seběhnutí suťoviska a návratu po vlastní ose, zatímco nedaleká lanová dráha ze sedla Pordoi neúnavně chrlí další a další turisty.
