| Marmolada | |
Marmolada je název celého táhlého a rozložitého skalního masivu. "Královna Dolomit" jak je jí někdy přezdíváno, kulminuje v bodě Punta di Penia (3 344 m) - nejvyšším v Dolomitech. Severní stranu v horní třetině pokrývá mohutné ledové pole o délce 4 km a šířce 1,5 km. Marmolada není jedinou dolomitskou skupinou, kde se můžeme setkat s ledovcem. Jeho vzezření je však velmi impozantní a propůjčuje masivu osobitý ráz. Z jihu se nám nabízí pohled na 800 m vysokou stěnu - sen řady extrémních horolezců. Věčné sněhové pole bohužel díky globálnímu oteplování nezadržitelně ubývá a každým rokem se citelně zmenšuje. Ledovec je dobře přístupný. Kdo touží "sáhnout si" na něj, může využít příznivé ceny a nechat se lanovkou vyvézt až k chatě Rifugio Pian Fiacconi. Kabinkovou lanovkou dosažitelný je i druhý nejvyšší vrchol skupiny Punta di Rocca (3 309 m). Na podzim roku 1917 bylo v těle ledovce vyvrtáno na 8 km chodeb a zbudována celá městečka. V dnešní době ledovcové štoly již neexistují. Ustavičným pohybem ledového pole byly zničeny již krátce po skončení první světové války. Ale občas i dnes ledovec u splazu nečekaně vydá válečné pozůstatky - nezřídka to bývají mrtvoly frontových vojáků. I masiv Marmolady má své muzeum války. Je zřízeno v lokalitě hřebenu Punta Serauta (3 288 m), který byl důležitým opěrným bodem Italů. Území nazývané "Zona Sacra" ( posvátné, památné místo ), nabízí kromě zajímavostí z války i jedinečné výhledy. Další volně přístupné muzeum ( Museo della Grande Guerra in Marmolada ) je v budově druhé mezistanice lanovky na Punta di Rocca.
Chceme-li obdivovat "Královnu" v celé její kráse, takřka instruktážní pohledy nabízí zvláště těžká zajištěná cesta Via delle Trincée. Sleduje staré válečné chodníky, procházející členitým skalnatým hřebenem Crepes de Padon, který dosahuje nejvyššího bodu na vrcholu Bec de Mesdi (2 727 m). Severně od jezera Fedaia, cesta stoupá zelenými loukami vzhůru k Portě Vescovo. Odtud přes strmý skalní výšvih postupujeme dále po hřebeni, jenž sledují drátěná lana, v závěru se zavěšeným mostem. Za dobré viditelnosti kromě Selly a Sasso Lunga, lze přehlédnou i vrcholy Tofán. Všude se setkáváme s vojenskými postaveními z první světové války. Ze závěrečného úseku cesty je dobře viditelná i ledovcová lyžařská oblast Marmolady.
Těžko si představit, že v takové nádheře docházelo k nelítostným bojům a bylo zbytečně zmařeno mnoho lidských životů. Kdo nezemřel rukou ostřelovače nebo nebyl zasažen neustále poletujícími úlomky rozstřílených skal, toho pohltila lavina či zdolaly kruté přírodní podmínky. Válečná stanoviště se stavěla v tří tisícových nad mořských výškách. Vojáci přežívali v nuzných podmínkách kamenných úkrytů chráněných nezřídka jen celtovinou. V lepším případě v "pohodlí" jeskyní a kaveren v útrobách hor. Mrzli, hladověli, bojovali. Sami občas pociťujeme jak dokáže být příroda krutá, když počasí nám nepřeje. Tím víc smekám před našimi předky, kteří byli nuceni za takovýchto podmínek existovat. Dolomity pro mne dlouho představovali jen krajinu zelených lesů, bělostných štítů hor a blankytně modré nebe. V průvodcích jsem četla, že cesty vedou po bývalých válečných chodnících. Tmavé útroby štol mi skýtaly mnohá dobrodružství. To bylo, ale vše. Poprvé jsem si začala uvědomovat tu hrůzu ve Fanes. Lezli jsme cestu Via Tomaselli, kde v kolmých, převislých skalních partiích vysely jako memento rozpadající se dřevěné žebříky. V úsecích, kde my jsme plně využívali komfortu bezpečnosti zajištěných cest, museli tito hrdinové nezištně den co den projevovat svoji odvahu. Podruhé to bylo v úžlabině Forcella Marmolada, několik set metrů pod vrcholem Punta Peni. Foukal sychravý vítr, poprchávalo, ledovcové pole pod námi bylo zčernalé popraškem spadaného kamení. Byli jsme unavení, prokřehlí a hladoví. Ve skalní stěně před námi zel černý otvor kaverny. Nad vchodem do této "ubikace" visely dva malé obrázky. Podobenky horských myslivců, jimž mohlo být sotva dvacet let. Na třetí setkání teprve čekám… Někdo si představí pod pojmem První světová válka atentát na císaře Františka Ferdinanda a s ním počínající příhody a lapálie dobrého vojáka Švejka. Pro druhé je to předzvěst rozpadu Rakousko - Uherské monarchie a s ní vznik našeho státu. Pro mne jsou tato místa varováním a vzpomínkou na dědečka mého otce, který odešel bojovat do tohoto kouzelného koutu světa a už se nevrátil. Kdo si tyto hory zamiloval pro jejich jedinečnost a krásu, měl by je mít v úctě i pro jejich bolavou minulost. Kráčet po cestách s láskou a úctou - nejen k horám samotným, ale i lidem co s nimi měli co k dočinění.