14. březen 1998 |
Byl jsem ve čtvrtek opět u zubaře. Nic nového. Ale tchyně obědnala
k zubaři manželku. Ta říkala, že nikam nepůjde. Dělal jsem si
srandu, že se bojí, načež manželka se bránila:
"Takových zubařů už jsem přežila!"
Trochu jsem nad tím přemýšlel. Jediné vysvětlení vidím v tom, že
manželka vždycky zubaře škaredě pokousala a on vykrvácel. Jedině
tak mohla zubaře přežít, hi.
Namíchnul jsem se a předělal program na příjem z Meteosatu na offline
verzi. Přijímaný obrázek se nevykresluje na obrazovku, ale lapá se
pouze do paměti a když už je hotový, tak se uloží na disk. Bylo to
velmi jednoduché upravit, ale zabralo mi skoro dva dni práce
zjistit, proč to nefunguje, když to je připojené přímo na rádio.
Vysvětlení je nakonec jednoduché: bafrování. V programu je jedna
časově dost náročná operace - zjištění okraje snímku - a mezitím
uteče pár desítek až stovek bajtů ze seriového portu. Teď
provizorně čtu ze standardního vstupu a pro bafrování používám
program dd. Tímto způsobem toho moc nezlikviduju.
Napadla mě i jiná prima věc. Počítač v Darmstadtu začíná vysílat družicový
obrázek vždy přesně v celou minutu. Obrázky jdou za sebou co čtyři
minuty. Můžu tedy seřizovat čas podle družice. Za čtyři minuty se
hodiny v počítači nerozjedou tak moc, abych se netrefil do té
správné minuty. Ještě uvažuju, jak to bude v noci. Družice v noci
prochází zemským stínem a asi hodinu a půl se nevysílá. Doufám, že
se za tu dobu počítač nerozjede víc, než o půl minuty, jinak jsem
zase v háji.
Určitě nepřesnosti padnou na šíření signálu (asi 385 milisec), ale
to se dá ošetřit programem. Něco pak padne na bafrování a
multitasking v počítači. Výsledná absolutní odchylka pak může být několik
vteřin. I tak si nepamatuju, kdy jsem měl naposledy v počítači čas
s přesností jednotek vteřin. Spíš tak plus minus dvě tři minuty.
|