13. září 1998 |
Venku je škaredě a prší. Barbucha leží na gauči a ohryzává kost buvolku.
Už je zkušená - když je škaredě, tak je škaredě a nikdo na tom nic nezmění.
Ven se jí moc nechce, maximálně udělat louži a hned zase rychle
dovnitř. Rozumný pes.
Tento týden jsem na psaní neměl moc času. Rostou hřiby a tak jsem
každé odpoledne - pokud to šlo - vyrazil na výpravu do lesa. Pouze
ve středu jsem musel vynechat. V úterý večer jsem se napral k
prasknutí smaženými holubinkami, takže mě ve dvě v noci probudilo
škrundání v břiše a následujících zhruba čtyřiadvacet hodin jsem
strávil v blízkosti záchodu. To mě tak vyčerpalo, že jsem vynechal
i ve čtvrtek a celé odpoledne jsem prospal.
Trochu nálady na psaní jsem měl včera - jenže mi selhaly službu
ruce. Odpoledne jsem se pustil do štípání velkých smrkových špalků
na topení. Palicí jsem mlátil do klínů tak usilovně, že jsem se pak
nemohl trefit do kláves na počítači, jak se mi třásly ruce. Pusťte
programátora k práci a on se vám zmrzačí.
|